Služební vs. soukromá cesta – služební vozidlo v garáži jednatele

Verze pro tiskSend by email
Dne 31. května 2007 byl Nejvyšším správním soudem vydán rozsudek 2 Afs 185/2006-49 ohledně jízd do práce a garážování služebního vozidla v garáži zaměstnance. Jednalo se o případ firmy, která garážovala svá služební vozidla v místech bydliště svých jednatelů. Tito jezdili služebními vozidly do práce a zpět. Tento případ byl posouzen správcem daně jako poskytnutí vozidla zaměstnanci pro služební i soukromé účely, což znamenalo nutnost dodanění ve výši 1 % z pořizovací ceny vozidla měsíčně. Soudci však projevili názor, že fakt, že se garáže nachází v místě bydliště jednatelů, automaticky nedělá z cest jednatelů z práce do garáže soukromé jízdy.

Předmětem smlouvy o nájmu, kterou jednatel společnost s.r.o. uzavřel, byl pronájem prostor k parkování služebních vozidel společnosti v garáži rodinného domu, jehož jsou jednatelé vlastníky. Stranami smlouvy byl tedy jednatel s.r.o. a osoby, které byly zároveň jedinými společníky a jednateli dané společnosti. Vozidla byla využívána za účelem vykonávání cest z místa bydliště do sídla společnosti a výše nájmu byla stanovena na 200 Kč měsíčně. Protože v místě bydliště jednatelů a společníků nemá společnost provozovnu a v knihách jízd nebyly tyto cesty zapsány, posoudil správce daně tuto situaci jako soukromou cestu a doměřil daň ze mzdy ve výši 1 % vstupní ceny vozidel.

Krajský soud však stanovil, že neexistuje žádné zákonné ustanovení, které omezuje případ, kdy si daňový subjekt z nedostatku jiných reálných možností pronajme garáž za účelem ochrany svého majetku a umístění této garáže se liší od sídla společnosti. Vozidla tak musí být dopraveny každodenně do sídla firmy, aby je mohla daná firma užívat pro své podnikatelské účely, a teprve poté může začít služební cesta. Fakt, že takto činili jednatelé firmy, je vedlejší, protože kdyby s vozidly nepřijeli oni, musela by stejně společnost zajistit přepravu vozidla jiným způsobem, a to pravděpodobně i nákladnějším. K samotnému faktu, že se současně dopraví do práce i jednatelé, není třeba přihlížet. Takovouto cestu je tedy nutné hodnotit jako služební. Finanční úřad navíc nezpochybnil údaje z knihy jízd. Dle výpisu z obchodního rejstříku předmět činnosti firmy využití vozidel vyžaduje.

Nejvyšší správní soud se proto přiklonil k argumentaci krajského soudu. K závěru, že vozidla byla poskytnuta pro soukromé účely by musely vést další důkazy, které by vyplývaly z knihy jízd či jiných technických dokumentů. Správcem daně však toto zjišťování prováděno nebylo.

Ing. Klára Bedrunková