Pozor na „překvapivá ustanovení“ v obchodních podmínkách

Verze pro tiskSend by email
Rádi bychom Vás upozornili na problematiku neočekávaných a mnohdy záměrně skrytých ustanovení v obchodních podmínkách podnikatelů, která jsou pro první podnikatele na první pohled výhodná, na druhý ale skrývají riziko, že budou prohlášeny za neúčinná.

S přijetím nového občanského zákoníku byla s účinností od počátku roku 2014 zakázána tzv. překvapivá ustanovení vyskytující se v obchodních podmínkách, která byla v praxi často podnikateli zneužívána. Ti často spoléhali na to, že druhá strana obchodní podmínky stejně číst nebude.

Pokud se ale dnes takové ujednání v obchodních podmínkách objeví, může být v případě sporu soudem prohlášeno za neúčinné. To by pak vedlo k tomu, že se takové ustanovení vůbec nepoužije a použije se buď obecná zákonná úprava (například ohledně délky promlčení) nebo pokud taková úprava v zákoně výslovně není, je situace stejná, jako by se vůbec nic nesjednalo.

Výjimku představuje situace, kdy druhá strana takové ujednání výslovně přijme. I když stále není zcela vyjasněno, jakým způsobem toto lze bezpečně udělat (neexistuje žádné soudní rozhodnutí, které by obsahovalo vodítko), v případě obchodních podmínek řešení existují. Nejbezpečnějším řešením by samozřejmě bylo zahrnout potenciálně překvapivá ustanovení jednotlivě přímo do samotné smlouvy nebo je vyčlenit na zvláštní listinu, kterou druhá strana podepíše. Rozhodně ale nebude dostačujícím pouhý podpis celých obchodních podmínek, bez dalšího.

Ale co si konkrétně pod pojmem „překvapivé ustanovení" představit?

Překvapivým ustanovením se – slovy zákona - rozumí takové ujednání, které druhá strana nemohla rozumně očekávat. V zásadě lze prakticky rozlišit dvě skupiny překvapivých ustanovení. První skupinou jsou ustanovení, která jsou neočekávaná vzhledem ke svému obsahu. Může se jednat například o ustanovení:

· omezující náhradu škody na směšně malé částky neúměrné hrozící/vzniklé škodě;

· omezující právo druhé strany odstoupit od smlouvy;

· zařazení určitého ujednání pod nadpis, který neodpovídá jeho skutečnému obsahu (např. ustanovení o odstoupení od smlouvy umístěné do sekce s názvem platební podmínky nebo zařazení nevýznamného porušení smlouvy mezi podstatné porušení smlouvy);

· o vyloučení odpovědnosti za vady dodaného plnění;

· o nepřiměřeně vysoké smluvní pokutě či úrocích z prodlení v případě porušení některé povinnosti;

· o nepřiměřeně dlouhé výpovědní době (např. 1 rok), ačkoliv standardně bývá doba mnohem kratší, apod.

Do druhé skupiny můžeme zařadit překvapivá ustanovení na základě jejich způsobu vyjádření a formy. Za takové lze považovat:

· obtížně čitelná ustanovení, ať už z důvodu použití drobného písma, záměrného rozmlžení či jiné barvy textu (žlutá nebo světlé modrá barva na bílém papíře);

· souvislý text obchodních podmínek bez jakéhokoli členění nebo extrémní délka (např. 50 stran);

· komplikované a nesrozumitelné formulace psané právnickým jazykem, jimž laik není schopen rozumět;

· snadno přehlédnutelnou poznámku pod čarou, která obsahuje důležité ustanovení např. o smluvní pokutě, apod.

Je nutno podotknout, že překvapivost ustanovení bude vždy třeba posoudit individuálně v konkrétním případě na základě řady dalších okolností.

Ačkoli se v posledních letech se využívání obchodních podmínek stálo velmi populárním, neboť podnikatelům usnadňují uzavírání smluv, často se mnozí při jejich vytvářeních dopouští řady pochybení, které mají negativní důsledky. Doporučili bychom proto provést revizi používaných obchodních podmínek nejen s ohledem na výše popsaná překvapivá ujednání, ale i např. z hlediska ochrany spotřebitele či zvláště nevýhodných ustanovení a celého procesu uzavírání smlouvy, včetně dostatečného seznámení druhé strany s textem obchodních podmínek.

Tereza Kotrnochová