Daň z nabytí nemovitých věcí, dříve (a dodnes ještě mezi lidem daňově méně vzdělaným stále ještě) zvaná daň z převodu nemovitostí, se od 1. dubna 2016 s nejvyšší pravděpodobností stane povinností kupujícího. Česká republika se tak zařadí po bok drtivé většiny ostatních členských států Evropské Unie, kde toto pravidlo platí už dlouhá léta.
Přípravy k tomuto kroku, jakkoli na první pohled pouze v rovině jazykově-nomenklaturní, bylo možné vystopovat s příchodem Nového Občanského Zákoníku (NOZ), který vstoupil v platnost počátkem loňského roku, a letošní úprava, projde-li, jak se všeobecně očekává, schválením oběma komorami Parlamentu, mění od základu původní filosofii a přenáší povinnost odvádět daň z prodejce na nabyvatele nemovitosti. Pro přesnost je dobré připomenout, že NOZ přinesl onu ne pouze kosmetickou změnu v tom, že bylo stranám zúčastněným v transakci umožněno, aby se svobodně dohodly, která z nich daň odvede. Není jistě bez zajímavosti, že drtivá většina převodů nemovitostí i nadále probíhala podle původního, od roku 1993 zaběhnutého pravidla, kdy se kupující stal pouze ručitelem toho, že příslušná daň bude prodávajícím zaplacena. Přesto (a je těžké odpustit si v naší společnosti ono všudypřítomné „anebo snad právě proto?!") se současná vládní garnitura rozhodla pro změnu.
