Rezerva na opravy hmotného majetku

Verze pro tiskSend by email
Na úvod článku se sluší nejprve objasnit rozdíl mezi pronájmem nemovitosti podle §7 a §9 Zákona o daních z příjmů. Paragraf 9 pojednává o příjmu z nájmu fyzické osoby, která nezařadila nemovitost do obchodního majetku, nemovitost tak neslouží k podnikání. Proti tomu v §7 se jedná o příjem ze samostatné činnosti, kdy pronajímatel nemovitost do obchodního majetku zařadil. Příjmy z nájmu zdaňované podle §9 nevstupují do vyměřovacího základu pro sociální a zdravotní pojištění, oproti příjmům zdaněným dle §7. Rezervu na opravu dlouhodobého majetku může tvořit poplatník s příjmem z nájmu jak podle §7, tak podle §9.

Daňová uznatelnost těchto rezerv je determinována několika podmínkami. První podmínkou je povinnost převést peněžní prostředky v plné výši rezervy na samostatný účet, tyto prostředky mohou být čerpány jen účely, pro které byla rezerva vytvořena. Podmínka se týká rezerv na opravy, jejichž tvorba započala ve zdaňovacím období roku 2009 a pozdějším. U rezerv dřívějších tato podmínka uplatňována nebyla.

Při tvorbě rezervy je nutné se řídit nabytím vlastnického práva. Rezervu může tvořit jen subjekt, jenž disponuje vlastnickým právem k předmětu rezervy, nebo pachtýř hmotného majetku na základě smlouvy o pachtu, ve které je závazek k opravám výslovně zmíněn. Za opravu se považuje uvedení majetku do předchozího či provozuschopného stavu, opravou tak není myšleno technické zhodnocení a modernizace. Zákonnou rezervu na opravy nelze vytvářet v případech hmotného majetku, u něhož jde o opravy v důsledku škody či jiné nepředvídané nebo nahodilé události, nebo o opravy, které se pravidelně opakují každý rok. Rezervu nelze tvořit ani u majetku, jehož doba odepisování stanovená zákonem je kratší než 5 let. Rezerva musí být tvořena minimálně po dobu delší než 1 zdaňovací období.

Tvorba rezervy představuje zvýšení daňově účinných výdajů (nákladů). Následné použití, snížení nebo zrušení rezervy daňové výdaje (náklady) snižuje. Rezerva na opravy hmotného majetku tak fakticky znamená pouhé odložení daňové povinnosti do doby čerpání vytvořené rezervy a rozloží daňové zatížení v čase. Výhodnost tvorby rezervy tak musí každý subjekt posoudit individuálně. Tvorba rezervy může být výhodná v případech, kdy se očekává snížení daňových sazeb.

Účetní jednotky v České republice velmi často tvoří rezervu na opravu hmotného majetku z důvodu optimalizace daňového základu. Vzhledem k tomu, že se rezervy považují za cizí zdroj (tzn. závazky), je třeba dbát na fakt, že tvorba takové rezervy má vliv nejen na výši vyměřené daně za období, ale i na výši rezervy samotné, což se projeví i na výši vykazovaného dluhu a výsledku hospodaření. Zmíněné položky pak ovlivní i ukazatele účetní závěrky a její vypovídací schopnost. Z tohoto pohledu může mít tvorba rezervy negativní vliv.

Ing. Klára Bedrunková