Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 15. března 2016, č.j. 2 Afs 153/2014 – 71

Verze pro tiskSend by email

Pro stanovení sazby daně z nemovitostí není rozhodující účel užívání dané stavby uvedený ve stavebním povolení, resp. v kolaudačním souhlasu, nýbrž její skutečné využití. Pokud by zákonodárce zamýšlel spojovat výši sazby daně s jakýmkoliv formálním úkonem orgánu veřejné moci (tedy s vydáním již zmiňovaného kolaudačního souhlasu či stavebního povolení), využil by jiných formulací než těch, které jsou v zákoně obsaženy.

Pokud je nemovitost fakticky užívána jiným způsobem než tím, který byl povolen, dopouští se uživatel nemovitosti správního deliktu. Tato skutečnost však není podstatná pro daňové účely.