Právnické osoby – společnosti – dosud měly možnost domáhat se zadostiučinění za zásah do jejich pověsti pouze v případě, že k zásahu došlo v rámci nekalé soutěže.
K tomu by nicméně bylo třeba, aby společnost byla s tím, kdo jí poškodil, v soutěžním vztahu, tedy škůdcem by musel být konkurent právnické osoby v rámci její podnikatelské činnosti. Taková ochrana tedy byla přiznána v relativně omezené míře a pouze podnikajícím právnickým osobám. Nepodnikající právnické osoby se tedy do soutěžního vztahu s potenciálním škůdcem v podstatě ani dostat nemohly.
Jinak se mimo nekalou soutěž mohly subjekty domáhat pouze toho, aby škůdce ve svém jednání nepokračoval, odstranil následky takového jednání, nahradil škodu, která tímto jednáním právnické osobě vznikla, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, které získal v důsledku takového jednání.
Tento výčet je sice poměrně rozsáhlý nicméně Ústavní soud ve svém přelomovém rozhodnutí sp.zn. Pl. ÚS 26/24 dovodil, že právnickým osobám jím nebyla poskytována dostatečně účinná ochrana. To je dle názoru Ústavního soudu dáno zejména tím, že žádný z výše uvedených prostředků není schopen nemajetkové újmě zabránit a zejména v době informačních technologií, ve které se informace šíří mnohem rychleji a prakticky je nelze plně odstranit z veřejného prostoru, není možné nepříznivé následky takové nemajetkové újmy nikdy plně odstranit. Jak u náhrady škody, tak u bezdůvodného obohacení, by navíc poškozený musel vždy vyčíslit a prokázat jaká škoda mu vznikla, nebo o co se škůdce bezdůvodně obohatil. To je u zásahu do pověsti podnikající právnického osoby vždy velmi složité a u nepodnikajících právnických osob v podstatě nemožné.
Naproti tomu v případě přiměřeného zadostiučinění je rozhodnutí o jeho výši na uvážení soudu, který má sám zhodnotit, jaká výše zadostiučinění je u konkrétního zásahu přiměřená. Právnická osoba nemá povinnost to žádným způsobem dokazovat. Ústavní soud tedy došel k závěru, že neexistují rozumné důvody proto, aby se právnické osoby nemohly domáhat přiměřeného zadostiučinění za zásah do jejich dobré pověsti, a to i v případě zásahů, ke kterým nedošlo v rámci nekalé soutěže. Ústavní soud pak uzavřel, že i na tyto zásahy, bude třeba aplikovat ustanovení, které se až do teď aplikovalo na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nekalosoutěžním jednáním.
