Souběh funkcí ve světle nového nálezu Ústavního soudu – může mít tedy jednatel pracovní smlouvu?

Verze pro tiskSend by email

Nejvyšší soud ČR dosud zastával názor, že člen statutárního orgánu nemůže činnost, která přísluší statutárnímu orgánu, vykonávat v pracovním poměru, neboť tato činnost není druhem práce. Související pracovní smlouva je v takovém případě dle Nejvyššího soudu neplatná. Není ale vyloučeno, aby stejná osoba vykonávající funkci statutárního orgánu, vykonávala pro společnost v pracovním poměru jinou činnost odlišnou od činnosti, kterou vykonává statutární orgán. 

Dle názoru Ústavního soudu (vyjádřeném v nálezu v posuzovaném případě sp. zn. I ÚS 190/15 ze dne 13.9.2016) není důvod, pro který by nemohl člen statutárního orgánu vykonávat svou činnost nebo její část na základě smlouvy, v níž bude ujednán režim zákoníku práce. A pokud obecné soudy hodlají setrvat na dosavadním právním názoru, musí jej odůvodnit tak přesvědčivě a dostatečně, aby právo bylo předvídatelné.

Ústavní soud především odkazuje na zásadu autonomie vůle smluvních stran, zásadu „pacta sunt servanda“ (smlouvy se mají dodržovat) a prioritu výkladu právního jednání, který zakládá jeho platnost nikoli neplatnost, to vše v souladu se základní zásadou právního státu, že každý je oprávněn činit vše, co zákon nezakazuje. A každý případný zásah do tohoto práva musí být přiměřený a odůvodněný.

Ústavní soud se v tomto případě zastal stěžovatele a odchýlil se od uvedené ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, když v daném případě vyslovil, že v daném případě došlo k porušení práva na spravedlivý proces, řádné odůvodnění rozhodnutí či zásady pacta sunt servanda. Ústavní soud svůj závěr dovodil také ze skutečnosti, že zákaz souběhu funkce nestanoví výslovně žádný zákon a zákaz je dotvořen judikatorně až obecnými soudy.

Ústavní soud svým nálezem může způsobit zásadní obrat v přístupu k možnosti souběhu funkce člena statutárního orgánu korporace a zaměstnance této korporace. Zatím ještě nelze předvídat, zda stejný názor přijmou (resp. do jaké míry souběh připustí) i obecné soudy, u nichž je otázka souběhu v případě žalob skutečně projednávána. Ústavní soud se totiž v této souvislosti nevyjádřil, zda pracovní právo v některém ohledu není v rozporu se zásadami korporátního obchodního práva - např. v otázce odpovědnosti členů orgánů/zaměstnanců.