Náhradní vůz i v případě totální škody, řekl Ústavní soud

Ústavní soud nedávno projednal případ muže, jemuž byl při dopravní nehodě plně zničen automobil. Pojišťovna mu totiž zaplatila pronájem náhradního vozu, ale jen za dobu několika dní, než bylo postaveno na jisto, že jeho vůz byl skutečně totálně zničen.

Náklady za užívání náhradního vozu poté již nepovažovala za účelně vynaložené, a proto je pojišťovna řidiči neproplatila. Náhradu za poškozený vůz přitom řidič dostal až po několika týdnech.

Ústavní soud tento postup pojišťovny odmítl. V souvislosti s poskytnutím náhradního vozidla je třeba se vždy zamyslet nad tím, jaký je jeho smysl a účel. Dle Ústavního soudu jím je „umožnit pojištěnci zachování určitého životního standardu v situaci, kdy dojde, ať již k částečnému či totálnímu poškození jeho vozidla“. Poškozený tak má právo na uhrazení nákladů za pronájem náhradního vozidla v mezičase mezi nehodou a vyplacením částky za zničené vozidlo, neboť „ne každý poškozený je natolik solventní, aby si mohl dovolit zakoupit nové vozidlo, aniž by čekal na zaslání finančních prostředků od pojišťovny“.

Kromě bezprostředních závěrů k poskytování náhradního vozidla je z rozhodnutí patrný trend, že rozhodující má být pro soudy spravedlivé posouzení konkrétních okolností případu, ne šablonovité řešení vycházející pouze z textu zákona či smluvní dokumentace. V soudních řízeních tak bezpochyby poroste význam argumentace, která dokáže soud přesvědčit i po „lidské stránce“.