Dle novely zákona o pobytu cizinců z roku 2017 platilo, že podá-li žádost o přechodný či trvalý pobyt rodinný příslušník občana ČR, který na území pobývá bez platného pobytového povolení či pokud mu byl udělen tzv. výjezdní příkaz, pak muselo Ministerstvo vnitra řízení o žádosti cizince bez dalšího zastavit.
To fakticky znamenalo, že cizinec musel z území ČR odcestovat, opětovně přicestovat a až poté podat žádost znovu. Pro úplnost je třeba dodat, že tato poměrně přísná úprava platila pouze pro rodinné příslušníky občanů ČR, nikoliv jiných občanů EU pobývajících na území a česká úprava tak de facto své vlastní příslušníky nedůvodně znevýhodňovala.
Ústavní soud však nedávno prohlásil, že tento mechanismus je protiústavní, neboť se tím fakticky omezuje právo na rodinné soužití občanů ČR se svými rodinnými příslušníky. Novela zákona měla také představovat omezení práva na přístup k soudu, neboť rozhodnutí o zastavení bylo možno přezkoumávat pouze z toho úhlu, zda cizinec na území skutečně pobýval nelegálně, jiné skutečnosti nebylo možno vzít v potaz. Novelou vložené ustanovení tak Ústavní soud zrušil.
Opět tedy platí, že pokud si rodinný příslušník občana ČR podá žádost o povolení k přechodnému pobytu, byť na území ČR pobývá bez povolení k pobytu, řízení o jeho žádosti nebude možné z tohoto důvodu zastavit. Cizinec je oprávněn po celou dobu řízení pobývat v ČR, svůj pobyt tak bude moci de facto zlegalizovat. Výjimkou však stále zůstávají případy, kdy již nabylo právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění, o trestu vyhoštění, o ukončení přechodného pobytu nebo o zrušení trvalého pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie; v takovém případě bude nadále nezbytné vycestování a následný návrat na území ČR.