V pondělí 9. listopadu zveřejnil na svých stránkách Ústavní soud nález Pl. ÚS 15/18 z 2. listopadu 2021, kterým zamítl návrh skupiny 25 senátorů na zrušení části exekučního řádu.
I nadále tak bude exekutora, který exekuční řízení povede, vybírat věřitel, a to bez ohledu na umístění sídla povinného či samotného exekutorského úřadu.
Dle názoru senátorů by měla být zavedena teritorialita exekutorů, příslušná ustanovení znemožňují realizaci základních principů exekučního řízení, tedy nezávislost, nestrannost a spravedlivost rozhodování, čímž jsou v rozporu s právem na soudní ochranu, na zákonného soudce a v neposlední řadě s principem právního státu. Umožňují tak vznik prostředí otevřeného klientelismu, nekalý praktikám a korupci.
Podle Ústavního soudu však právo na volbu soudního exekutora není porušením žádného práva zaručeného Listinou základních práv a svobod, konkrétně pak práva na soudní ochranu, přičemž Ústavní soud zároveň vyloučil existenci práva na zákonného soudního exekutora.
Ústavní soud zároveň konstatoval, že samotný exekuční řád obsahuje dostatečné záruky pro zajištění nezávislosti a nestrannosti výkonu činnosti exekutorů, kdy na jejich činnost dohlíží Ministerstvo spravedlnosti a dále, že návrh senátorů samotný je tak z jeho pohledu spíše prostředkem politicko-ekonomického boje.
Zároveň však upozornil na některé historické excesy v oblasti exekučního řízení, jako například tzv. „dětské“ exekuce, které dle jeho názoru měly za cíl namísto nelézání spravedlnosti fiskální zájmy a které musely být řešeny nakonec až samotným Ústavním soudem. V případě tohoto senátorského návrhu však nevidí případné vyhovění návrhu jako řešení.
