Dočasný výkon práce zaměstnancem v zahraničí je v důsledku čím dál větší globalizace a unifikace evropského trhu stále častější a nazýváme jej jako tzv. vyslání zaměstnance. Tímto nedefinovaným pojmem rozumíme standardně dočasnou změnu místa výkonu práce, dočasné přidělení zaměstnance jiné společnosti a vyslání na pracovní cestu. Existují však další možné a neobvyklé varianty vyslání zaměstnance – poskytnutí neplaceného volna za účelem uzavření nového pracovního poměru v zahraničí a jeho přeložení, kterému se věnuje tento text. Obzvláště zajímavým se toto téma stává v kontextu judikatury německých soudů týkající se přeložení pilotů společnosti Ryanair, která „posvětila“ jejich přeložení z Německa do Itálie i přes jimi projevený nesouhlas.
Dle české zákonné úpravy je základním předpokladem pro přeložení zaměstnance, jako jeden ze způsobů jeho vyslání, existence organizační složky zaměstnavatele v zahraničí, jelikož přeložení spočívá pouze ve změně místa výkonu práce a to tak, aby zaměstnanec soustavně a trvale vykonával svoji práci na jiném pracovišti.
Na rozdíl od výše uvedeného judikátu však je v ČR místo výkonu práce nezbytnou součástí pracovní smlouvy, a tak v ní musí být uvedeno. Určeno však může být i poměrně širokým způsobem – může jich být ve smlouvě uvedeno více, nebo je lze určit za pomoci územního obvodu. Definice místa výkonu práce musí být vždy natolik určitá, že je vždy možné určit, zda zaměstnanec koná práci v místě, které bylo pracovní smlouvou určeno, nebo nikoliv. Lze uzavřít, že dostatečně určitým místem výkonu práce je i Česká republika.
Dalším rozdílem je i to, že přeložení zaměstnance je možné pouze v případě jeho souhlasu s vysláním, tedy i s přeložením. Tento souhlas nicméně může být obsažen už přímo v pracovní smlouvě a je na zaměstnanci a zaměstnavateli, jak přesně bude v takové situaci vypadat. Zároveň souhlas nemusí být písemný a lze za něj považovat i jednání zaměstnance na základě pokynu zaměstnavatele, nicméně nelze než doporučit, aby byl souhlas písemně zaznamenán.
U těhotných zaměstnankyň, zaměstnanců pečujících o děti do věku 8 let, osamělých zaměstnanců pečujících o dítě do 15 let a zaměstnanců, kteří prokážou, že převážně sami dlouhodobě pečují o osobu, která je považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve II. (středně těžká závislost) a vyšším stupni, je jejich přeložení možné jen v případě jejich žádosti.
Zaměstnanci náleží cestovní náhrady nákladů, které zaměstnanci při přeložení vzniknou, přičemž například u stravného, které přeložený zaměstnanec pobírá, mu v případě vyslání na pracovní cestu mimo nové místo výkonu práce náleží to stravné, které je pro něj výhodnější.
V případě vyslání zaměstnanců do jiné země EU toto vyslání podléhá směrnici EU o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb, jelikož i přeložení zaměstnance je považováno za jeho vyslání. Zaměstnancům jsou zaručeny vyjmenované druhy pracovních podmínek, které jsou stanoveny právními a správními předpisy, nebo kolektivními smlouvami a všeobecně použitelnými rozhodčími nálezy, které se obecně týkají:
- maximální délky pracovní doby a minimální doby odpočinku;
- minimální délky dovolené za kalendářní rok;
- minimální mzdy, včetně sazeb za přesčasy (nevztahuje se na doplňkové podnikové systémy zaopatření v důchodu);
- rovného zacházení pro muže a ženy a ostatní ustanovení o nediskriminaci;
- podmínek ubytování pracovníků, pokud je ubytování poskytováno zaměstnavatelem pracovníkům mimo jejich obvyklé místo výkonu práce; a
- příspěvků nebo náhrady výdajů na pokrytí cestovních výdajů a výdajů na stravu a ubytování pro pracovníky mimo domov z profesních důvodů.
Zaměstnavatel také musí předem informovat příslušné zahraniční orgány pomocí formuláře tzv. přenosného dokumentu A1 (PD A1) vydávaného správou sociálního zabezpečení, přičemž maximální délka vyslání je 24 měsíců. V případě překročení této doby je nutné požádat správu sociálního zabezpečení o prodloužení (není automatické, podléhá dohodě mezi domovskou a hostitelskou zemí), nebo přihlásit zaměstnance do systému sociálního zabezpečení hostitelské země.
Pro usnadnění vysílání pracovníků do jiných zemí EU byl vytvořen dokument s názvem „Praktická příručka o vysílání pracovníků“, který je dostupný na této webové adrese. Dále je v každé členské zemi minimálně jedno kontaktní místo, které poskytne zájemcům informace o vysílání pracovníků do zahraničí.
