Společnosti velice často používají nejrůznější marketingové soutěže ke zviditelnění své společnosti na trhu a k rozšíření počtu svých klientů, což vede ke zvýšení zisku společnosti.
Proto je dobré již při plánování takovýchto marketingových soutěží zvážit dopad jak na straně potenciálních výnosů, tak na straně nákladů, a to především jejich daňové uznatelnosti v rámci daně z příjmu právnických osob, zdanění výher a odpočtu DPH.
Daň z příjmů právnických osob
Zde je nutné zkoumat, zda náklady, které jsou na marketingovou soutěž vynaloženy, splní daňovou uznatelnost, nebo zda se o nich bude účtovat jako o nedaňových nákladech. Jelikož se může jednat o nejrůznější náklady počínaje reklamou, nájmem pracovní síly, pohoštění, přes materiální výhry či slevy, je nutné zkoumat každý náklad samostatně.
V případě, kdy pro určitý typ nákladu, jako např. na pohoštění, existuje v zákoně zvláštní ustanovení, řídí se daňová uznatelnost tímto ustanovením. Náklady na pohoštění tedy, i když budou vynaloženy v rámci marketingové soutěže, budou vždy daňově neuznatelné. Pokud pro daný typ nákladu neexistuje žádné zvláštní ustanovení, určuje daňový poplatník daňovou uznatelnost nákladů podle obecného ustanovení, tedy zda se jedná o výdaj vynaložený za účelem dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. V tomto případě je možné náklady na marketingové soutěže považovat za výdaje na reklamu a propagaci, které mohou být daňově uznatelné.
Daň z příjmu fyzických osob
Společnost pořádající marketingovou soutěž musí do marketingových nákladů započítat i případnou srážkovou daň z příjmů fyzických osob, kterou je povinna za výherce nepeněžní výhry odvést stejně tak, jako DPH.
Pro fyzické osoby je nepeněžní dar do hodnoty 50 000 Kč od daně osvobozen. V případě, že se hodnota nepeněžního daru vyšplhá nad 50 000 Kč, Pokud hodnota výhry přesáhne tuto částku, podléhá celá suma srážkové dani ve výši 15 %.
Podnikatelé výhru zdaňují jako příjem z podnikání a zaměstnanci jako příjem ze závislé činnosti.
V případě přeshraničních soutěží platí pravidla daná smlouvou o zamezení dvojího zdanění mezi Českou republikou a státem výherce. Výhry se obvykle považují za „jiný příjem“ a podléhají zdanění v zemi rezidence výherce.