Audit dnes není jen formální kontrola, ale důležitý nástroj pro odhalení slabých míst ve fungování firmy. Z praxe auditorských společností vyplývá, že většina zjištění se opakuje napříč obor, a právě proto jim lze účinně předcházet.
1. Nedostatečná dokumentace a evidence
Jedním z nejčastějších problémů je neúplná, nepřehledná nebo nekonzistentní dokumentace. V praxi se jedná například o chybějící smlouvy k významným obchodním vztahům, nedoložené účetní transakce, neaktuální interní směrnice nebo nesoulad mezi účetní evidencí a skutečným stavem majetku a závazků. Takové nedostatky výrazně komplikují průběh auditu, prodlužují jeho trvání a mohou vést k pochybnostem o správnosti účetnictví jako celku.
Firmy by měly zavést jasná pravidla pro evidenci a archivaci dokumentů, ideálně v digitální podobě. Důležitá je také pravidelná kontrola úplnosti dokumentace a odpovědnost konkrétních osob za její správu.
2. Slabé vnitřní kontrolní systémy
Nedostatečně nastavené interní kontroly patří mezi zásadní rizika, která auditoři identifikují. Často chybí princip tzv. „segregace povinností“ (oddělení pravomocí), kdy jedna osoba zajišťuje více kroků procesu bez nezávislé kontroly. To zvyšuje riziko chyb i úmyslných manipulací. Dalším problémem bývá absence pravidelných kontrolních mechanismů nebo jejich formální existence bez reálného fungování.
Zavedení funkčního systému vnitřních kontrol, který zahrnuje jasně definované role, odpovědnosti a kontrolní postupy. Klíčové je také pravidelné testování těchto kontrol a jejich aktualizace podle vývoje firmy.
3. Chyby v účetních postupech a odhadech
Účetní chyby často vznikají nesprávnou aplikací účetních standardů, nedostatečným porozuměním složitějším transakcím nebo chybným nastavením účetních odhadů (např. rezerv, opravných položek či odpisů). Tyto chyby mohou mít významný dopad na výsledek hospodaření i finanční pozici společnosti.
Pravidelně aktualizovat účetní metodiky a zajistit průběžné vzdělávání účetního týmu. U složitějších oblastí je vhodné konzultovat postupy s odborníky nebo auditory ještě před uzavřením účetního období.
4. Daňové a legislativní nesoulady
Firmy se často potýkají s nesprávným výkladem daňových předpisů, neúplnou dokumentací nebo opomenutím nových legislativních povinností. Typickým příkladem jsou chyby v oblasti DPH, nedostatečná dokumentace převodních cen nebo nesprávné uplatnění daňově uznatelných nákladů. Tyto nedostatky mohou vést nejen k auditorským výtkám, ale i k finančním sankcím ze strany úřadů.
Pravidelně sledovat legislativní změny a provádět interní daňové kontroly. U složitějších transakcí je vhodné využít služeb daňových poradců a mít k dispozici odpovídající dokumentaci.
5. Nedostatky v interních procesech a IT
S rostoucí digitalizací podnikání se do popředí dostávají i nedostatky v IT prostředí. Auditoři často upozorňují na slabé řízení uživatelských přístupů, nedostatečné zabezpečení dat, absenci zálohování nebo chybějící monitoring systémových změn. Nedostatky v procesech pak mohou zahrnovat nejasně definované pracovní postupy nebo jejich nedodržování v praxi.
Zavést a pravidelně aktualizovat IT bezpečnostní politiky, řídit přístupová práva podle rolí a provádět pravidelné kontroly systémů. Současně je důležité mít dobře zdokumentované interní procesy a zajistit jejich dodržování.
6. Nesoulad mezi realitou a vykazováním
Dalším častým zjištěním je rozdíl mezi skutečnými operacemi firmy a jejich vykázáním v účetnictví nebo reportech. Může jít například o nesprávné časové rozlišení nákladů a výnosů, nezaúčtované závazky nebo nepřesné vykazování zásob. Tyto nesoulady mohou zkreslovat finanční výsledky a ovlivnit rozhodování managementu.
Důsledně provazovat účetní evidenci s reálnými procesy ve firmě, pravidelně provádět inventarizace a kontrolovat správnost účetních zápisů. Pomoci může i zavedení interního auditu nebo průběžných kontrol během roku.
Závěr
Nejčastější auditorská zjištění nevznikají kvůli složitosti podnikání, ale spíše kvůli nedůslednosti v procesech a kontrole. Firmy, které se zaměří na kvalitní dokumentaci, funkční interní kontroly a průběžnou revizi procesů, výrazně snižují riziko negativních zjištění – a zároveň zvyšují svou důvěryhodnost vůči partnerům i regulatorním orgánům.
