Doktrinální spor mezi Ústavním soudem a Nejvyšším soudem o to, zda bylo možné do 1. 1. 2014 (do nabytí účinnosti nového občanského zákoníku) nabýt vlastnictví od nevlastníka, byl obohacen o další rozhodnutí ústavního soudu ve prospěch nabytí od nevlastníka. (sp. zn. IV. ÚS 405/16)
V tomto případě koupila stěžovatelka nemovitost od společnosti Hásek, spol. s r. o, jenž byla v katastru nemovitostí zapsaná jako výlučný vlastník nemovitosti. Nicméně stav zapsaný v katastru neodpovídal skutečnosti, jelikož předmětná nemovitost byla zakoupena z financí občanského sdružení, jehož právní nástupce se jako vedlejší účastník domáhal žalobou na určení, že je podílovým spoluvlastníkem předmětné nemovitosti.
Ústavní soud zkoumal, zda vlastnické právo svědčí stěžovatelce, která neměla objektivně možnost zjistit, že společnost Hásek, spol. s.r.o. není výlučným vlastníkem nemovitosti, nebo vedlejšímu účastníku, který disponoval platnou kupní smlouvou prokazující nabytí vlastnictví. Nakonec přisvědčil stěžovatelce, jelikož nabyla nemovitost v dobré víře v zápis v katastru nemovitostí. Naopak vedlejší účastník neuspěl s ohledem na fakt, že nesprávný údaj v katastru nemovitostí toleroval po 13 let, než podal určovací žalobu, čímž porušil tak zásadu, že bdělým náležejí práva.
Jelikož dlouhodobě odlišný názor Nejvyššího a Ústavního soudu ohledně nabytí od nevlastníka poškozuje účastníky řízení, přizpůsobil se Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu 31 Cdo 353/2016 názoru Ústavního soudu a do budoucna tak nemusíme očekávat obdobné spory až před Ústavním soudem
