Odmítá-li dlužník uhradit svůj peněžitý dluh, nezbývá věřiteli než domáhat se svých peněz pořadem práva. Nejdříve si musí věřitel opatřit tzv. exekuční titul – typicky soudní rozhodnutí. Až následně věřitel může přistoupit k nucenému výkonu tohoto rozhodnutí.
Pro výkon rozhodnutí v České republice je zásadní, aby měl dlužník na území České republiky dostatečný majetek, který lze postihnout (vydražit apod.). Vykonat lze přitom jak rozhodnutí vydaná českým orgánem, tak i rozhodnutí cizozemská. V druhém případě může majetek dlužníka představovat například akcie nebo podíl v české společnosti, nemovitost v ČR atd.
V České republice jsou zásadně možné dva způsoby výkonu rozhodnutí, buď se výkonu ujme sám soud (tzv. soudní výkon) nebo ho zajišťuje exekutor (tzv. exekuce). U věřitelů oblíbenější a jednoznačně efektivnější je vymáhání rozhodnutí exekutory – proto se na něj dále zaměříme.
Přesný postup věřitele při výkonu cizozemského rozhodnutí záleží primárně na tom, z jakého státu uplatňované rozhodnutí pochází. Nastat mohou v zásadě tři modelové situace.
Situace č. 1 – Jestliže rozhodnutí bylo vydáno soudem členského státu Evropské unie, platí jednotná pravidla pro uznání a výkon soudních rozhodnutí jednoho členského státu v jiném členském státu upravena v nařízení Brusel I bis. Na základě tohoto nařízení věřiteli postačí vyzbrojit se soudním rozhodnutí a zvláštním osvědčením stanoveným nařízením (příp. i překlady těchto dokumentů) a může se přímo obrátit na českého exekutora. Exekutor dále postupuje v zásadě stejně jako při výkonu českého rozhodnutí.
Situace č. 2 – V případě, že rozhodnutí bylo vydáno soudem třetí země (americkým, ruským atd.), situace věřitele je složitější. Prvotně je nezbytné zjistit, zdali byla mezi Českou republikou a státem, jehož soud rozhodnutí vydal, uzavřena v minulosti mezinárodní smlouva o právní pomoci či nikoliv, případně zanalyzovat nakolik je v daném případě použitelná. Pokud mezi dotčenými státy žádná mezinárodní dohoda uzavřena nebyla, postupuje věřitel podle české národní úpravy – zákona o mezinárodním právu soukromém. Na základě uvedeného zákona je věřitel nucen nejdříve absolvovat zvláštní řízení před českým soudem a až následně se může obrátit s výkonem cizozemského rozhodnutí na exekutora. Cílem zvláštního řízení je rozsudek českého soudu, jímž se rozhodnutí cizího soudu výslovně uzná a tím se umožní vymáhání v něm uložených povinností v České republice. Mezi cizí soudní rozhodnutí a exekucí vedenou na majetek dlužníka na území ČR je tedy v tomto případě vsunut ještě soudní proces o uznání cizozemského rozhodnutí.
Situace č. 3 – Třetí modelovou situaci představuje stav, kdy mezi Českou republikou a státem soudu, jenž vydal předmětné rozhodnutí, uzavřena mezinárodní smlouva o právní pomoci byla. Mezinárodní smlouvy zpravidla vyžadují zjednodušené řízení o uznání nebo o prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí druhého signatářského státu. Komplikace nicméně přináší skutečnost, že mnohé tyto mezinárodní dohody byly uzavírání ještě v době, kdy exekutoři v tuzemsku nepůsobili (exekutoři „vznikli“ až v roce 2001) a výkon rozhodnutí byl možný výlučně soudem (soudním výkonem). Ve výsledku tak věřitel úpravu mezinárodní smlouvy mnohdy využít nemůže a musí postupovat opět podle národní úpravy, tj. zákona o mezinárodním právu soukromém, neboť zjednodušené řízení upravené mezinárodní smlouvou pro účely exekuce použít nelze.
Z uvedeného vyplývá, že vymáhání cizozemského rozhodnutí v Česku předpokládá dobrou orientaci jak v národní a evropské právní úpravě, tak i závazcích přijatých Českou republikou na poli mezinárodního práva. Vzhledem k tomu nelze než doporučit obrátit se při výkonu cizozemského rozhodnutí na zkušeného advokáta, který identifikuje právní úpravu, podle které je nutné v konkrétním případě postupovat, zajistí případ. uznání cizozemského rozsudku ze strany českých soudů a následně předá věc exekutorovi, který dále vykoná cizozemské rozhodnutí v exekuci již zcela samostatně. Pokud by totiž věřitel věc rovnou předal exekutorovi a následně se zjistilo, že bylo nutné předchozí uznání rozhodnutí, hrozí věřiteli riziko, že běžící exekuce bude zastavena a celý proces se zkomplikuje.
