Obecně platí, že oprávněný – má-li „v ruce“ pravomocné rozhodnutí, je oprávněn kdykoliv podat exekuční návrh. Z tohoto pravidla ovšem existují určité výjimky.
V nedávném rozsudku Nejvyšší soud řešil situaci, kdy na základě výsledků dědického řízení měla dědička povinnost „vyplatit“ druhého dědice. Za účelem uhrazení tohoto dluhu si dokonce vyřídila hypoteční úvěr a druhého dědice požádala o sdělení bankovního spojení. Ten jí ovšem údaje pro zaplacení nesdělil a - navzdory její vůli částku dobrovolně zaplatit – proti ní podal exekuční návrh.
Povinná se tedy snažila dosáhnout zastavení exekuce; okresní i krajský soud jí však nevyhověly. Vycházely totiž ze starších rozhodnutí, dle kterých odmítnutí součinnosti ze strany oprávněného nepředstavuje důvod pro zastavení exekučního řízení, ledaže by bez této součinnosti nebylo exekuci vůbec možno provést (např. u výkonu rozhodnutí odebráním věci je nutné, aby ji oprávněný převzal).
Nejvyšší soud nyní nicméně uvedl, že v daném případě šlo o tzv. šikanózní exekuční návrh“, který je vždy důvodem pro zastavení exekuce. Šikanózní je návrh, jehož primárním cílem není vymožení povinnosti, kterou dlužník odmítá splnit, ale cíl jiný – např. zatížení dlužníka náklady exekučního řízení, ačkoli je téměř jisté, že daný závazek bude v řádu dnů splněn.
Rozsudek bezpochyby posiluje práva dlužníků, rozhodně však z něj nelze dovozovat, že by oprávněný měl mít povinnost poskytovat delší dodatečné lhůty ke splnění závazku.
