V rámci soudních řízení ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z jejich podnikatelské činnosti připouští zákon možnost, aby si podnikatelé písemně sjednali, který soud bude v dané záležitosti místně příslušný, tzv. dohodu o prorogaci. Výjimku z tohoto oprávnění představuje pouze přesně určený výčet řízení, u kterých zákon stanovuje místní příslušnost výlučnou, od které se nelze odchýlit ani ujednáním stran.
Motivací k uzavření prorogační dohody je zpravidla úspora nákladů. Zejména pokud podnikatel při své podnikatelské činnosti uzavírá obchody či poskytuje služby více různým subjektům, je pro něj hospodárnější soudit se u svého „domácího“ soudu, než vést spory po celé republice.
Taková dohoda ale musí být písemná a nelze ji uzavřít ve vztahu podnikatel – spotřebitel. Ujednání stran je většinou obsahem konkrétní smlouvy, z níž budoucí spor vzejde. Nicméně právě k předpokladu písemnosti dohody, jestliže je součástí všeobecných obchodních podmínek (dále jen „VOP“), se ve svém rozhodnutí vyjádřil také Nejvyšší soud ČR. Ten došel k závěru, že dohodu o prorogaci lze určit i odkazem do VOP, pokud jsou přikládány v písemné formě k návrhu smlouvy, anebo jsou stranám známé. Známé jsou pak stranám i tehdy, když písemné vyhotovení smlouvy obsahuje odkaz na VOP, třebaže se nacházejí na internetových stránkách. Nutnou podmínkou v takovém případě je, aby druhá strana svým podpisem stvrdila, že se seznámila a souhlasí se VOP umístěnými na konkrétních internetových stránkách!
Lze uzavřít, že i na webových stránkách lze zveřejňovat VOP a tímto způsobem je činit součástí smluvního vztahu mezi stranami, což je praktické především pro subjekty obchodující prostřednictvím internetu. Tato skutečnost je nicméně zásadní také toho důvodu, že mezi podnikateli otevírá cestu rovněž pro jiná ujednání, než jen pro dohodu o určení místí příslušnosti soudu.
