Při běžných sporech o odškodnění platí, že poškozený musí svůj nárok dostatečně prokázat. Ve sporu tak neuspěje, pokud se mu nepodaří předložit dostatečné důkazy týkající se výše vzniklé škody a protiprávního jednání škůdce, či vazby mezi těmito skutečnostmi.
Soudy však z tohoto pravidla dovozují výjimky, neboť v některých případech by trvání na něm vedlo k nespravedlivým důsledkům.
Například v nedávném rozhodnutí se Ústavní soud zastal rodiny chlapce, který se kvůli nesprávnému postupu lékařů při porodu narodil s těžkým postižením. Žalovaná boskovická nemocnice totiž v roce 2009 přijala těhotnou krvácející ženu, nicméně s ohledem na vytíženost všech doktorů ji nechala převézt do nemocnice v Brně. Zákroku se tak žena dočkala až po 2,5 hodinách.
Pro řízení byla zásadní skutečnost, že bez řádně provedeného kompletního vyšetření a zhodnocení zdravotního stavu neměla být rodička vůbec odeslána z boskovické nemocnice. Pro úspěch poškozeného tak byl podstatný obsah související zdravotnické dokumentace. Tu však poškozený nebyl schopen předložit – část dokumentace byla nemocnicí ztracena, o části vyšetření pak žádná dokumentace dokonce nebyla pořízena. Nebylo tak jasné, zda nemocnice provedla vyšetření řádně či nikoliv, a soudy tak dospěly k závěru, že poškozený neunesl tzv. důkazní břemeno a žalobu zamítly.
Tento postup však zarazil Ústavní soud, který dospěl k závěru, že se v dané věci jednalo o závažné porušení nemocnice vést zdravotnickou dokumentaci, přičemž by nebylo spravedlivé, aby z tohoto porušení zákona nemocnice těžila. Naopak tak bude muset v dalším řízení sama prokazovat, že vyšetření provedla řádně.
Toto rozhodnutí je tak velmi důležité pro vedení medicínských sporů. Klíčová bude vždy úvaha, zda lze nedostatek důkazů přičíst protiprávnímu či nepoctivému jednání druhé strany sporu.
