Konkurenční doložka je v českém právním prostředí poměrně rozšířeným institutem. Jejím účelem je zabránit zaměstnancům, obvykle se jedná o zaměstnance na vedoucích pozicích, nebo zaměstnance, kteří mají přístup k výrobnímu, marketingovému, nebo jinému know-how zaměstnavatele, aby po ukončení pracovního poměru po určitou dobu vykonávali činnosti, při kterých by takové know-how mohli využít a konkurovat tak svému bývalému zaměstnavateli.
Zaměstnavatel může dle zákoníku práce od konkurenční doložky odstoupit pouze po dobu trvání pracovního poměru, přičemž zákoník práce se k dalším podmínkám odstoupení ze strany zaměstnavatele nijak nevyjadřuje. Judikatura Nejvyššího soudu nicméně v tomto směru zavedla hned několik zákazů. Nejdříve bylo dovozeno, že zaměstnavatel nemůže odstoupit od konkurenční doložky bez udání důvodu, a to ani v případě, že je to v konkurenční doložce výslovně ujednáno. V navazujících rozhodnutích pak Nejvyšší soud dokonce uvádí, že řádným důvodem pro odstoupení od konkurenční doložky ze strany zaměstnavatele není ani skutečnost, že zaměstnanec po dobu svého pracovního poměru ani nepřišel do styku s interním know-how zaměstnavatele, které by mohl po ukončení pracovního poměru využít, protože posouzení této skutečnosti je pouze v rukou zaměstnavatele a jedná se tedy o stejný případ, jako u odstoupení bez udání důvodu.
K výše uvedenému přístupu Nejvyššího soudu se v nedávné době vyjádřil v jednom ze svých nálezů i Ústavní soud, který označil plošný zákaz odstoupení od konkurenční doložky ze strany zaměstnavatele za nepřípustné soudcovské dotváření práva a shledal ho protiústavním.
Tímto nálezem se tedy zaměstnavatelům otevírá možnost platně odstoupit od konkurenční doložky bez udání důvodu, nebo z důvodu, že zaměstnanec nepřišel do styku s know-how, které by mohl v konkurenčním postavení využít (tj. že konkurenční doložka fakticky ztratila svůj účel), v případě, že je tak v doložce ujednáno. Je však třeba mít na paměti, že zaměstnancům bude v případných soudních řízeních týkajících se konkurenčních doložek i nadále poskytována ochrana před svévolí zaměstnavatele, například pokud by zaměstnavatel od konkurenční doložky odstoupil jen několik dní před zánikem pracovního poměru. Soudy se tedy v řízení budou muset zabývat konkrétními okolnostmi případu, a ne pouze odkazovat na plošný zákaz odstoupení od konkurenční doložky ze strany zaměstnavatele dovozený dřívější judikaturou Nejvyššího soudu.
