Práce z domova neboli home office, se zejména jako pracovní benefit nabízený na některých pozicích dostávala postupně do popředí veřejného zájmu, tento postupný trend byl nicméně narušen vypuknutím pandemie viru covid – 19, který z home office udělal v podstatě nutnost a do jisté míry „standard“. V současné době se sice zdá, že pandemie pomalu odeznívá, nicméně ukazuje se, že zejména teď, před nadcházející zimou, která bude nepochybně ovlivněna energetickou krizí, je to opět home office, který by mohl společnostem potenciálně ušetřit podstatnou část nákladů opět velmi aktuální.
V režimu home office zaměstnancům ale nepochybně vznikají náklady, například náklady na energie, které by jinak nesl zaměstnavatel. Zaměstnavatel je v současné době povinen tyto náklady zaměstnancům proplácet v takové výši, ve které skutečně vznikly, přičemž zaměstnanec má povinnost tuto výši prokazovat. Prokázání výše nákladů se nicméně v některých případech, hlavně u již výše zmíněných nákladů za energie, může jevit jako značně obtížné, protože je třeba, aby zaměstnanec oddělil náklady vznikající „navíc“ v důsledku práce z domova, od nákladů běžných. Tato situace pak některé zaměstnance vedla k tomu, že nárok na náklady u zaměstnavatele vůbec neuplatňovali.
Účelem novely Zákoníku práce, kterou představilo Ministerstvo práce a sociálních věcí je mimo jiné odstranění výše popsané situace. Novela představuje minimální výši náhrad za běžné náklady na energie, kterou budou muset zaměstnavatelé zaměstnancům za práci z domova proplácet. V současnou chvíli je navrhováno, že tato paušální náhrada bude činit 2,80 Kč za každou započatou hodinu práce z domova, přičemž její výše by se měla měnit k 01.01 každého následujícího roku v závislosti na průměrných nákladech na dospělého v českých domácnostech. Ministerstvo práce a sociálních věcí pak směřuje účinnost této novely k 01.01.2023.
