Přelomový rozsudek Soudního dvora EU stanovil, že právo být zapomenut lze uplatňovat přímo proti provozovali vyhledávače jako je Google a v případě předložení podkladů nasvědčujících, že informace zveřejněné online jsou nepravdivé. V takovém případě nemůže Google odmítnout výsledky vyhledávání odstranit s poukazem na to, že bez soudního rozhodnutí nedokáže posoudit, zda žadateli v rámci práva na to být zapomenut a ochrany jeho osobních údajů právo na odstranění výsledků náleží. Jinými slovy: Google má povinnost předložené podklady posoudit a v případě jejich přesvědčivosti svědčící o nepravdivosti záznamů výsledky odstranit. Jinak riskuje porušení svých právních povinností a s tím související povinnost k náhradě škody.
Tento rozsudek lze přivítat: od roku 2015, kdy SDEU poprvé nazval právo být zapomenut jako součást práva na soukromí a ochranu osobních údajů společnosti jako je Google zavedli administrativní procesy k posouzení žádostí o výmaz výsledků vyhledávání. Se stejnou žádostí se mohou subjekty osobních údajů obracet i na provozovatele internetových stránek, kteří za svůj obsah odpovídají. Nicméně nyní SDEU postavil najisto, že subjekt osobních údajů není povinen se v případě nejasností nejdříve obrátit na provozovatele internetových stránek a že i provozovatel vyhledávače má povinnost žádost posoudit (správně) a nemůže subjekt bez dalšího odkázat na předložení soudního rozhodnutí.
V praxi lze očekávat, že podíl úspěšných žádostí o výmaz se zvýší a pokud Google nebude investovat do (pravděpodobně) časově náročnějšího posuzování žádostí o výmaz, bude riskovat náklady na odškodnění z důvodu neplnění svých povinností.
Od případů zjevně nepravdivých, popř. zavádějících informací zveřejněných online je však nutno odlišit zprávy, byť pravdivé, kterým ale nesvědčí převažující zájem společnosti na to být o nich informován. Zde je podstatným kritériem plynutí času: Zájem na ochranu soukromí a pověsti s časem uplynuvším od události, která je zveřejněna, převažuje. Proto ani zveřejnění pravdivých informací nemusí být v informační době trvalé a subjekty osobních údajů se proti němu mohou bránit.
