Koronavirus a smlouvy

Obecně je třeba zdůraznit, že situace v souvislosti s koronavirem SARS-CoV-2 není důvodem k automatickému pozastavení smluv, tj. smluvní strany jsou, pokud nebude dohodnuto jinak, povinny plnit si své povinnosti ze smluv i nadále. Je otázka, do jaké míry koronavirus můžeme právně hodnotit jako tzv. vyšší moc, vis maior, tedy okolnost, která brání řádné realizaci smlouvy a která v době jejího uzavření nebyla známa.

Ve smluvních vztazích mohou mít koronavirus a navazující opatření zejména tyto důsledky:

Otevření jednání o smlouvě

Pokud by v důsledku epidemie došlo k takové změně poměrů, která vytváří hrubý nepoměr mezi hodnotou plnění obou stran, je možné se domáhat otevření jednání o smlouvě. Zejména jde o případy, kdy se plnění pro jednu stranu stane nepoměrně obtížnějším či nákladnějším.

Toto řešení se nám jeví jako nejpraktičtější, zejména např. u nájemních smluv (k tomu také dále ohledně odkladu nájemného).

Pokud pak druhá strana nebude ochotna přistoupit na přijatelný kompromis, je možné podat návrh soudu, aby smluvní podmínky změnil svým rozhodnutím. Toto však pouze v případě, pokud smlouva použití tohoto institutu výslovně nevylučuje.

Vyloučení odpovědnosti za škodu

Pokud smluvní straně v plnění její povinnosti zabrání „mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na její vůli“, pak nebude odpovídat za škodu, která druhé smluvní straně vznikla v důsledku jejího neplnění.

Smluvní strana ale bude muset prokázat, že šlo skutečně o nepřekonatelnou překážku. O tu se nejedná, pokud by plnění smlouvy bylo spojeno s vyššími náklady či jinak obtížnější. Například nemůže-li smluvní strana využít svých zaměstnanců, neboť bylo rozhodnuto o jejich karanténě, stále může mít možnost některé dílčí práce outsourcovat či využít agenturní zaměstnance.

Následná nemožnost plnění

Jde o situace, kdy se v důsledku mimořádných okolností stane plnění nemožným. Jde přitom o nemožnost objektivní, tj. podmínky nejsou splněny, pokud je možné závazek splnit později, či s většími náklady. Půjde spíše o vzácné případy, neboť by nemožnost musela trvat po skutečně velmi dlouhou dobu – o takové situace by mohlo jít například tehdy, pokud by v důsledku epidemie COVID-19 byla v budoucnu přijata opatření zakazující chov určitých zvířat či došlo k trvalému uzavření některých provozů.

Vždy však bude záležet na tom, jak je daná smlouva formulována. Řada v praxi uzavíraných smluv totiž vylučuje možnost se těchto mimořádných okolností dovolat.

Do velké míry bude také záležet na celkovém kontextu plnění smlouvy. Pokud by například došlo k prodlení již před epidemií COVID-19, smluvní strana se této okolnosti zpravidla nebude moci dovolávat. Důležitá je také komunikace se smluvním partnerem, přičemž vždy lze doporučit jej vyrozumět o nastalých okolnostech co nejdříve, aby se mohl připravit na to, že se mu sjednaného plnění nedostane, a mohl tak přijmout odpovídající opatření.

Novela insolvenčního zákona

Plnění smluv se dotkne, že byla přijata novela insolvenčního zákona, přičemž společným jmenovatelem všech změn bude zvýhodnění podmínek pro je dlužníky, jako je například odložení zákonem stanovených lhůt, zákonodárci zavedli i dluhové moratorium. Toto se vztahuje jak na dlužníky – podnikatele, tak i fyzické osoby.

Na pomoc podnikatelů slouží tato opatření:

  1. Odklad povinnosti dlužníka podat na sebe insolvenční návrh, pokud k úpadku došlo po vyhlášení nouzového stavu a v souvislosti s epidemií COVID-19. To bude mít vliv i v otázce odpovědnosti členů statutárních orgánů, kteří v případě nesplnění této povinnosti mohou sami ručit za dluhy společnosti.
  2. K věřitelským návrhům podaným do 31.08.2020 se nebude přihlížet.
  3. Jednodušší možnosti vyhlášení tzv. dluhového moratoria, například nebude třeba souhlas věřitelů.
  4. Možnost přerušení plnění reorganizačního plánu na 6 měsíců.

Na fyzické osoby v oddlužení míří opatření, dle kterých:

  1. Osvobození od dluhů v rámci oddlužení (bez ohledu na to, zda povoleno podle starší právní úpravy) je možné přiznat i tehdy, pokud dlužník splatí méně než 30 % svých dluhů.
  2. Oddlužení nebude zrušeno, pokud dlužník neplní splátkový kalendář,
  3. Při změně výše splátek nebude vyžadováno, aby dlužník splatil alespoň 50 % věřitelům.

V reakci na novelu insolvenčního zákona, která neumožňuje prohlášení úpadku po přechodnou dobu, což znemožňuje zaměstnancům vymáhat dlužné mzdy po insolventních zaměstnavatelích , byl přijat zákon o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 v oblasti ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Obnovuje se možnost uspokojení mzdových nároků zaměstnanců prostřednictvím Úřadu práce za podmínek před účinností lex covid,  a to od 19.05.2020.   

Zároveň se obnovuje povinnost zaměstnavatele uhradit Úřadu práce finanční prostředky vyplacené zaměstnanci podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a částky odpovídajícím povinným srážkám a odvodům.  

Ochrana nájemců

V platnost vstoupil zákon, který chrání  nájemce - podnikatele, jejichž činnost byla znemožněna či podstatně ztížena opatřeními vlády, před výpovědí pro nehrazení nájemného.

Dle zákona, pokud se nájemce dostane do prodlení s platbou nájemného, a to v období 12.3. 2020 do 30.6.2020 („rozhodná doba“), nebude mu možné dát z tohoto důvodu výpověď– nájemce bude mít čas až do 31.3.2022 (tzv. „ochranná doba“), aby svůj dluh vzniklý za „rozhodné doby“ splatil.

Jakmile pominou okolnosti, které znemožňují řádné placení nájmu (tedy státní opatření), nejdříve však po skončení nouzového stavu, může se pronajímatel domáhat zrušení nájmu, pokud po něm nelze „spravedlivě požadovat“, aby neplacení nájmu toleroval – například pokud by příjem z nájmu byl jediným zdrojem jeho obživy.

Pronajímatel však může nájem vypovědět z jiného důvodu, než je neplacení nájemného.

Protože se splatnost nájemného nikterak nemění, jsme názoru, že bez ohledu na nemožnost výpovědi se nájemce dostane do prodlení s plněním této povinnosti a bude čelit všem následkům s tím spojeným, včetně nárůstu úroků z prodlení či jiných sankcí (zejm. smluvní pokuta) za pozdní hrazení nájmu, pravděpodobně včetně možnosti pronajímatele uspokojit se z případné jistoty či bankovní záruky zajišťující včasnou úhradu nájmu.

Bude navíc na nájemci, aby pronajímateli doložil, že nastaly okolnosti, které mu znemožňují plnit a že tyto mají příčinu v opatřeních vlády – při poměrně vágní zákonné formulaci lze očekávat, že pronajímatel s postojem nájemce nebude souhlasit a otevírají se tak spíše dveře soudním sporům o platnost udělené výpovědi.

Klientům tak radíme, aby se snažili případnou nemožnost platit nájemné řešit s pronajímateli co nejdříve, a to cestou otevření jednání o podmínkách smlouvy, zejména pokud jde o výši nájmu či jeho splatnost.

Rovněž byl přijat návrh zákona, který výše uvedený mechanismus zavádí i pro fyzické osoby – nájemce bytových prostor. 

Po dobu trvání mimořádných opatření bylo nařízeno moratorium na zvyšování nájemného z bytů. Omezení platí dokonce i v případech, kdy dochází k prodloužení nájmu na základě dodatku či nové nájemní smlouvy.

Úvěry

Dalším přijatým zákonem je zákon, který má zásadní důsledky v otázce splácení úvěrů. Osoba, která má povinnost splácet úvěr (dlužník neboli úvěrovaný), ať už jde o spotřebitele či podnikatele, má mít právo odložit splatnost jednotlivých splátek o délku ochranné doby, která končí buď dnem 31.7.2020, či 31.10.2020, dle volby dlužníka. Toto právo může úvěrovaný vůči poskytovateli úvěru UPLATNIT jednostranně, například dopisem či e-mailem. Ochranná doba poběží od následujícího kalendářního měsíce po podání žádosti o odklad.

Během ochranné doby úvěrovaný nebude v prodlení se splátkami úvěru, nebudou mu ani narůstat smluvní sankce. Aby se však poskytovateli úvěru vůbec dostalo protiplnění za poskytnutí peněžních prostředků, bude mít za dobu trvání ochranné lhůty nárok na úrok. Tento bude buď zastropován v závislosti na repo sazbě ČNB (u spotřebitelů), či se jeho výše bude řídit úvěrovou smlouvou (u podnikatelů). Podnikatelé musí úroky splácet již v původních termínech splatnosti, zatímco spotřebitelé je budou moci splatit až po skončení ochranné doby – aby se však zabránilo skokovému nárůstu výše splátek, zůstane výše splátek stejná a pouze dojde k prodloužení celkové doby splácení.

Zákon se použije pouze na úvěry sjednané a čerpané před 26.03.2020; nepoužije se na úvěry, kde byl dlužník k tomuto datu v prodlení více než 30 dnů. U takových dluhů je totiž zřejmé, že příčinou nebyly ekonomické obtíže související s epidemií, ale jiné důvody na straně dlužníka.

Podnikatelům se zároveň zakazuje po dobu ochranné doby nakládat s majetkem takovým způsobem, který může snížit uspokojení věřitele.

Na OSVČ cílí další přijatý zákon, který omezuje maximální výši úroků v případě prodlení se splátkami úvěru, a to i po skončení trvání aktuální epidemie.

Exekuce

Za účelem podpory osob nacházejících se v tíživé finanční situaci byl přijat zákon, kterým se přikazuje zastavit bezvýsledné exekuce, tj. pokud v posledních 3 letech nedošlo k žádné platbě na vymáhanou pohledávku. Zastavení exekuce může věřitel zabránit, pokud složí zálohu na náklady exekuce. Zákon nabyl účinnosti dne 24.04.2020.