Pokud jde o eventuální uplatnění náhrady škody od státu upozorňujeme, že ČR dosud podobnou situaci nezažila. Nelze tedy zatím předvídat, jak se k otázce odškodňování postaví soudy.
Mnoho podnikatelů, jejichž činnost byla státem za aktuální situace omezena, se přirozeně ptá, zda jim bude nahrazena škoda (např. neprodejné zboží) či ušlý zisk. Obecně platí, že za škodu vzniklou uloženým krizovým opatřením odpovídá stát. Je-li tedy například zakázána přítomnost veřejnosti v provozovně, podnikatel by si mohl nárokovat ušlý zisk. Protože se opatření dotkla velkého množství podniků a případná výše celkových škod, které by stát musel hradit, by mohla být astronomická, deklarovali již nejvyšší vládní představitelé, že zásadně odmítají úhradu ušlého zisku podnikatelů, má tedy být nahrazována pouze přímá škoda spočívající například v zabrání věci (k čemuž však v současné době příliš nedochází, lze si však představit například zabavení lékařského či ochranného materiálu).
Právo na náhradu škody je však stanoveno zákonem a o (ne)poskytnutí náhrady smí s konečnou platností rozhodovat soud, nikoliv vláda. Vláda však přistoupila k určité změně formy dosavadních rozhodnutí, která mohou mít v oblasti odškodňování zásadní vliv.
Zatímco totiž mezi dny 12.03. 2020 až 22.03.2020 měla většina omezujících opatření formu "usnesení vlády o přijetí krizového opatření“, ode dne 23.03.2020 mají veškerá omezující opatření formu tzv. „mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví“. Obsahově jsou však totožná, rozdíl je pouze takříkajíc v „hlavičce dokumentu“.
Ačkoliv se toto může tvářit pouze jako formální změna a faktický vliv na činnost podnikatele je stejný, z právního hlediska spočívá zásadní rozdíl v tom, že omezení uložená mimořádnými opatřeními MZČR se odškodňuji za mnohem přísnějších podmínek. Hlavní rozdíl pak bude zřejmě v tom, že u opatření Ministerstva se – dle textu zákona – odškodňují pouze omezení v důsledku nezákonně přijatých opatření, zatímco u krizových opatření tato náhrada náležela bez ohledu na to, zda opatření bylo přijato zákonně či nikoliv.
Zásadní událostí je rozhodnutí Městského soudu ze dne 23.04.2020, kterým bylo rozhodnuto o zrušení některých opatření Ministerstva zdravotnictví. Konkrétně byla zrušena opatření o omezení volného pohybu, o omezení návštěv pacientů a o zákazu maloobchodního prodeje/poskytování služeb.
Soud uvedl, že opatření jsou natolik závažná, že je musí vydávat vláda formou krizových opatření, a Ministerstvo zdravotnictví tak k jejich vydání nebylo oprávněno. Vláda má nyní čas do 27.04.2020, aby jejich obsah převedla do formy krizového opatření vlády.
Rozhodnutí soudu znamená pozitivní obrat v otázce odškodňování škody způsobené opatřeními státu. Nejenom, že od 27.04.2020 mají být omezení ukládána opět formou krizového opatření vlády, která jsou spojena s náhradou škody bez ohledu na jejich zákonnost, ale zejména jsou omezení Ministerstva účinná mezi 22.03. - 26.04.2020 považována za nezákonná. Měla by tak i za ně příslušet náhrada škody. Rozhodnutí však může ještě zvrátit Nejvyšší správní soud.
Uplatnění nároku dle jednotlivých režimů se bude lišit v některých postupech - rozdíly spočívají například v jiné LHŮTĚ pro uplatnění nároku – u krizových opatření je přitom poměrně krátká, během 6 měsíců je nutné nárok uplatnit u příslušného státního orgánu..
Společná pravidla při nároku na odškodnění:
V úvahu bude připadat uplatnění například nákladů na uskladnění či likvidaci zboží podléhajícího zkáze či odstupné vyplácené zaměstnancům v souvislosti s přijatými opatřeními.
Náhrada ušlého zisku, u kterého poškozený dokáže prokázat, že by jej dosáhl, například na základě výsledku minulých období, by také mohla být uplatněna. Musí zde existovat přímá souvislost mezi nařízeným opatřením a vzniklou škodou, nenahrazují se totiž veškeré ekonomické ztráty související s pandemií COVID-19.
Náhrada škody se neposkytne, resp. se její výše snižuje tehdy, pokud škodu spoluzavinil i poškozený. To v praxi znamená, že je nutné učinit veškerá rozumně očekávatelná opatření pro to, aby se vzniku škod co nejvíce zamezilo. V praxi tak může být sporné, zda poškozený učinil vše, co mohl – to bude problém zejména u otázky náhrady ušlého zisku.
Lze doporučit již nyní shromažďovat důkazy pro případný soudní spor, například:
