Dne 18. února 2020 přijala Rada Evropské unie legislativní balíček týkající se shromažďování údajů o platbách za účelem zlepšení boje proti podvodům s DPH v elektronickém obchodu.
Balíček se skládá ze dvou právních textů:
- směrnice Rady (EU) 2020/284 ze dne 18. února 2020, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o zavedení určitých požadavků na poskytovatele platebních služeb
a
- nařízení Rady (EU) 2020/283 ze dne 18. února 2020, kterým se mění nařízení (EU) č. 904/2010, pokud jde o opatření k posílení správní spolupráce za účelem boje proti podvodům v oblasti DPH.
Nová pravidla vstoupí v platnost dne 1. ledna 2024.
Změnami směrnice 2006/112/ES3 se pro poskytovatele platebních služeb usazené v Evropské unii zavádí nová povinnost poskytovat informace a vést záznamy o platbách, které zpracovávají, a jejich příjemcích, zatímco změny nařízení (EU) č. 904/2010 se zaměřují na rozvoj centrálního elektronického systému platebních informací (dále jen „CESOP“), v němž budou shromážděné údaje uloženy a zpracovány před tím, než budou k dispozici odborníkům členských států na boj proti podvodům v oblasti DPH.
Evropská komise – Generální ředitelství pro daně a celní unii – vytvořila pokyny pro poskytování údajů o platbách od poskytovatelů platebních služeb a jejich předávání do centrálního elektronického systému platebních informací, ve kterých je možno se na více než 80 stranách s touto tématikou seznámit.
Používání údajů o platbách vychází z potřeby zlepšit boj proti podvodům s DPH v elektronickém obchodu.
Jelikož se jedná o směrnici a nařízení EU, je nutná implementace do české legislativy. Návrh novely zákona o DPH, který vychází právě z těchto změn evropské legislativy, se bude jako sněmovní tisk 385 projednávat v Poslanecké sněmovně. Jeho projednávání bylo zařazeno na pořadí 63. schůze od 4. dubna 2023.
Subjekty, na které se vztahuje povinnost poskytovat informace:
Povinnost poskytovat informace se vztahuje pouze na poskytovatele platebních služeb vymezené v článku 243a, kteří poskytují platební služby v Evropské unii. Poskytovatelé platebních služeb, kteří neposkytují platební služby v Evropské unii, žádnou povinnost poskytovat informace nemají.
kategorie poskytovatelů platebních služeb:
a) úvěrové instituce, které zahrnují např. banky s neomezenou licencí se sídlem v Evropě, jakož i evropské pobočky úvěrových institucí, jejichž sídlo se nachází mimo EU a které poskytují platební služby;
b) instituce elektronických peněz, které zahrnují všechny poskytovatele platebních služeb poskytující platební služby prostřednictvím elektronických peněz, např. poskytovatele elektronických peněženek a poskytovatele elektronických poukazů/karet;
c) platební instituce, což je zbytková kategorie, která může zahrnovat všechny společnosti poskytující platební služby, které nevyhovují kritériím žádné z dalších kategorií uvedených ve směrnici PSD2. Mohou zahrnovat společnosti, které poskytují platební služby, jako je vydávání kreditních/debetních karet, akceptace platebních transakcí, zpracování plateb, iniciování plateb, platformy, které poskytují platební služby a jednají jménem plátce i příjemce atd.;
d) poštovní žirové instituce, které poskytují platební služby.
Povinnost vést evidenci se tak vztahuje na všechny poskytovatele platebních služeb, kteří poskytují své služby na území ČR. Platební službou se rozumí bezhotovostní převod finančních prostředků z vlastních i cizích zdrojů ve formě plateb platebními kartami, inkasy či trvalými příkazy. Rozhodující je skutečnost, že dochází k převodu finančních prostředků. Podle navrhované změny zákona se budou zaznamenávat údaje o příchozích platbách z jiných členských států a odchozích platbách do třetích zemí. Povinnost vznikne při překročení limitu 25 přeshraničních plateb jedné osoby za čtvrtletí.
V oznámení, které se bude předávat Finanční správě ČR čtvrtletně do konce měsíce následujícího po skončení čtvrtletí, se budou uvádět informace jako BIC poskytovatele platební služby, jméno příjemce, DIČ (nemusí se nutně jednat o DIČ přidělené pro účely DPH), IBAN či obdobný identifikátor, který jednoznačně identifikuje příjemce platby a jeho stát usazení, adresa příjemce a další údaje o přeshraničních platbách, jako je např. datum a čas.
V případě, že k žádným takovýmto platbám nedošlo, je i tak poskytovatel povinen podat tzv. nulové hlášení. Podání bude probíhat elektronickou formou datové zprávy v předem dané struktuře, a to do konce měsíce následujícího (viz informace výše) bez ohledu na to, jestli se jedná o den pracovní, nebo víkend.
Údaje z evidence musí poskytovatel uchovávat elektronicky po dobu tří let od konce kalendářního roku, ve kterém došlo k provedení přeshraniční platby.
