Konkurenční doložka je častým institutem sjednávaným v oblasti pracovněprávních vztahů. Řídí se úpravou zákoníku práce, která stanoví pevná pravidla pro její sjednání. Podstatou konkurenční doložky je zavázání se zaměstnance, že po skončení zaměstnání, nejdéle však na jeden rok, se zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by svým předmětem byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele anebo by vůči němu byla konkurenční. Výměnou za to je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout přiměřené peněžité vyrovnání. To má zaměstnanci kompenzovat dočasné omezení příležitosti vybrat si zaměstnání dle vlastní vůle. Konkurenční doložka musí být sjednána písemně. Výpověď, případně odstoupení od konkurenční doložky, mohou být učiněny rovněž pouze písemně. Zákon připouští možnost zaměstnavatele odstoupit od konkurenční doložky pouze po dobu trvání pracovního poměru zaměstnance.
Posouzení odstoupení od konkurenční doložky ze strany zaměstnavatele, ale i společnosti v případě uzavření smlouvy o výkonu funkce, nově rozvinul Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27.1.2025, sp. zn. 27 Cdo 1236/2024. V daném případě žalobce, bývalý předseda představenstva žalované společnosti, požadoval zaplacení protiplnění z konkurenční doložky sjednané ve smlouvě o výkonu funkce. Tu uzavřel jen několik málo měsíců předtím, než sám na funkci rezignoval. Představenstvo žalované schválilo zánik funkce a pak také odhlasovalo odstoupení od konkurenční doložky, ale až několik měsíců po doručení odstoupení.
Soud prvního stupně žalobu zamítl s tím, že odstoupení od konkurenční doložky bylo učiněno platně, odmítl tvrzení žalobce, že v případě tohoto odstoupení se jednalo o zneužití práva. Žalobce odkazoval na judikaturu Ústavního soudu, že odstoupení od konkurenční doložky lze v určitých případech považovat za rozporné s dobrými mravy a v rozporu s principem rozumného očekávání. Odvolací soud tyto závěry potvrdil.
Nejvyšší soud zhodnotil, že i když neexistuje obecná povinnost vykonat právo hned, může dřívější nečinnost (neschválení odstoupení od konkurenční doložky hned) a následný výkon práva (svolání představenstva až za několik měsíců) představovat jeho zneužití dle občanského zákoníku, vyjdou-li najevo konkrétní okolnosti, které tomu nasvědčují. To podle něj soudy opomenuly zvážit, když společnost o zániku funkce žalobce věděla delší dobu a ani jej o svém záměru od konkurenční doložky odstoupit předem neinformovala. Sjednaná možnost žalované od konkurenční doložky odstoupit nijak nevylučuje možnost, že žalovaná společnost tohoto práva zneužila.
A co si z toho odnést?
I v případech odstoupení od konkurenčních doložek je přípustné uplatnit obecné zásady soukromého práva. Těchto zásad se lze dovolat i v případě, že se nejedná o zaměstnanecký poměr, ve kterém existuje mocenský nepoměr mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Zneužití práva v případě odstoupení od konkurenční doložky se může dopustit i obchodní korporace vůči členu svého orgánu. Skutečnost, že člen orgánu nemá vůči obchodní korporaci postavení slabší smluvní strany, v tom nehraje roli. Ochranná funkce pracovněprávních institutů je tak nově rozšířena i do dalších oblastí pracovní činnosti.
