Při opravě majetku vyvstává otázka, zda jsou náklady na tuto opravu skutečně daňově uznatelné. Tato problematika není zcela jednoznačná, často se může stát, že se nejedná o opravu ale o technické zhodnocení a v praxi může být velice těžké danou situaci posoudit.
Lze opravy vždy zahrnout do nákladů? Odpověď není zcela jednoznačná. Je nutné posoudit, zda se skutečně jedná o opravy nebo o technické zhodnocení. Zákon stanovuje dvě podmínky pro technické zhodnocení. Zaprvé se musí jednat o výdaje na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy, rekonstrukce nebo modernizace majetku (za modernizaci se považuje rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku, za rekonstrukci se považují zásahy do majetku, které mají za následek změnu účelu nebo technických parametrů). Druhým kritériem je výše výdajů, která je zákonem stanovena na 40 000 Kč.
V případě, že jsou splněny obě podmínky, nelze výdaje zahrnout do nákladů daného roku v plné výši, ale je nutné o toto technické zhodnocení zvýšit cenu nemovitosti a postupně jej odepisovat do nákladů v následujících letech. Délku odepisování stanoví zákon o daních z příjmů (v případě nemovitostí se jedná o 20 – 50 let).
Pokud jsou výdaje nižší než 40 000 Kč, avšak splňují první podmínku (mění se technické parametry nemovitost), je na rozhodnutí vlastníka nemovitosti, zda si výdaje zahrne do nákladů v plné výši nebo je bude daňově odepisovat.
Posouzení této situace může být někdy problematické, neboť hranice mezi opravou a technickým zhodnocením je velice tenká. Pokud si vlastník nemovitosti není jistý, zda se jedná o opravu nebo o technické zhodnocení, může si nechat situaci závazně posoudit správcem daně.
Jan Vokůrka
