Nařízení AETR stanoví mimo jiné pravidla pro určení přípustných dob řízení a odpočinku v silniční dopravě, pokud je provozována vozidly s maximální hmotností nad 3,5 tuny či vozidly určenými pro přepravu více než 9 osob.
Je-li některé z těchto pravidel porušeno na území ČR, lze dopravci uložit pokutu až 350.000 Kč. Pokutovat lze i konkrétního řidiče, a to to až částkou 10.000 Kč. Plnění těchto povinností je Policií ČR kontrolováno relativně důsledně.
Jedním z nejdůležitějších pravidel je pak tzv. „běžný týdenní odpočinek“. Řidič je totiž povinen po 6 dnech za volantem strávit alespoň 45 hodin nepřerušeným odpočinkem.
Obvykle řidiči tuto dobu tráví přímo v daném kamionu. Tuto praxi však začaly postihovat některé členské státy EU, mezi nimi i Německo a Belgie. Byl to právě spor dopravce pokutovaného v Belgii, který se dostal až k Evropskému soudnímu dvoru. Ten jednoznačně deklaroval, že běžný týdenní odpočinek musí řidič trávit ve vhodném ubytovacím zařízení.
Ačkoliv dopravci je toto rozhodnutí kritizováno zejména kvůli rizikům spojeným s odložením vozidla s nákladem na parkovišti, nedostatečným parkovacím a ubytovacím kapacitám a samozřejmě nákladům na proplacení pobytu v ubytovacím zařízení, není v praxi příliš mnoho cest, jak toto rozhodnutí zvrátit.
Rozhodnutí je závazné pro všechny členské státy. Určitou výjimku představují dopravci z třetích zemí. Tito podléhají režimu mezinárodní smlouvy AETR, nikoliv nařízení AETR. Členské státy tak nejsou při uplatňování této smlouvy povinny respektovat závěry Evropského soudního dvora, byť je pravděpodobné, že se členské státy k tomuto výkladu přikloní i zde.
V praxi lze očekávat, že kromě obvyklé kontroly tachografu budou úřady požadovat i předložení dokladu o ubytování. Ten by si proto měl řidič vždy uchovávat.
Toto rozhodnutí bude mít navíc své důsledky nejenom z hlediska dopravních předpisů, ale i v oblasti daňově a pracovněprávní. Dopravcům tak lze jen poradit, aby ani tyto aspekty neopomíjeli.
