Indický boj s koronavirem

Novinky

V rámci spolupráce s naší partnerskou kanceláří z indického Nového Dillí, LexCounsel Law Offices, Vám můžeme přinést shrnutí nejdůležitějších opatření v oblastech práva a daní, kterými indická vláda zmírňuje dopady pandemie koronaviru.

Indická vláda se s epidemií nemoci COVID-19 vypořádává prostřednictvím série nařízení a směrnic vydaných v režimu zákona o správě při katastrofách z roku 2005 a zákona o nakažlivých chorobách z roku 1897. První jmenovaný právní předpis indické vládě umožnil vyhlásit 24. března celostátní karanténu, která byla na konci května prodloužena do 30. června. Vedle toho byla uzavřena většina provozoven, kulturních a náboženských míst.

Vedle zavírání provozoven vláda od března omezila jak vnitrostátní, tak zahraniční dopravu, včetně vlaků a leteckých spojů. Zatímco vnitrostátní doprava byla v průběhu května postupně obnovena v plném rozsahu, mezinárodní letecká doprava zůstává omezena s výjimkou služebních cest. V nařízení z 30. května si vláda vyhradila možnost povolit lety do Indie v plném rozsahu v závislosti na tom, jak se bude z epidemiologického hlediska situace v Indii vyvíjet.

Většina obchodů a služeb zůstala zavřená do konce května, kdy vláda zveřejnila plán rozvolňování restriktivních opatření. Rozvolňování proběhne ve třech etapách: většina obchodů a služeb by se měla otevřít od 8. června, o otevření škol a dalších vzdělávacích institucí rozhodne Ministerstvo zdravotnictví a rodinné podpory v průběhu července, přičemž o většině sportovišť, kulturních a náboženských stánků bude rozhodnuto v závislosti na vývoji koronavirové situace. Vláda přitom na začátku května vymezila tři kategorie oblastí podle toho, kolik případů výskytu nemoci COVID-19 v nich bylo zaznamenáno. Stupeň omezení respektive rozvolňování se u jednotlivých oblastí liší.

Nošení roušek zůstává pro Indy povinné na veřejných místech, na pracovištích a v dopravních prostředcích. Indické úřady zároveň nařídily minimální rozestup mezi osobami na veřejných místech 2 metry.

Indický premiér Naréndra Módí oznámil 12. května ekonomický balíček „Aatma Nirbhar Baharat Abhiyan“ o velikosti 20 bilionů rupií (asi 10% indického HDP) s heslem „soběstačná Indie.“ Balíček by měl pomoci tzv. klíčovým sektorům a v jeho rámci si mj. mikro, malé a střední podniky budou moci sáhnout na půjčky o celkové hodnotě 3 biliony rupií.

V důsledku vládních restrikcí nařídila indická vláda v režimu zákona o správě při katastrofách z roku 2005 zaměstnavatelům povinné vyplácení mzdy zaměstnancům podniků, které byly v důsledku vládních restriktivních opatření souvisejících s epidemií koronaviru zavřeny. Vláda tak chtěla předejít propouštění, hromadné nezaměstnanosti a sociálním nepokojům. Nicméně toto opatření bylo před indickým Nejvyšším soudem napadnuto jako neústavní z důvodu, že omezuje svobodu podnikání. Nejvyšší soud v této věci zatím odmítl vydat navrhované předběžné opatření, avšak vynesení konečného rozsudku avizoval na 12. června.

Další formou podpory zaměstnanců i zaměstnavatelů je balíček nazvaný „Pradhan Mantri Garib Kalyan Package,“ v jehož rámci se vláda zavázala menším podnikům splňujícím vládní kritéria hradit příspěvky do fondu sociálního zabezpečení. Toto opatření bylo původně zavedeno pro měsíce března, dubna a května, posléze byla jeho platnost prodloužena až do srpna.

V indických právních kruzích se s nástupem pandemie koronaviru a se souvisejícími restrikcemi objevila diskuse obvyklá i dalších státech: jestli lze pandemii považovat za vyšší moc, v jejímž důsledku se zneplatní smlouvy, které kvůli omezením nebude možné splnit.  Koronavirus za vyšší moc nakonec uznalo ve svém memorandu ze 19. února indické Ministerstvo financí. Za účelem zamezení negativních důsledků nemožnosti plnění dostaly všechny indické státní instituce a podniky instrukci prodloužit smlouvy dodavatelům až o 6 měsíců, aby byly schopni dokončit nasmlouvané projekty.

Zatímco běžní nájemníci mohou na základě instrukce indického Ministerstva vnitra dostat měsíční odklad placení nájemného, firmy žádnou takovou výjimku nedostaly. Indičtí podnikatelé se tak budou ve věci placení nájmů postupovat případ od případu odlišně, tzn. vždy s ohledem na konkrétní znění nájemní smlouvy a možnost dovolání se koronaviru jako vyšší moci. Vzhledem k tomu, že ne ve všech případech znění smlouvy umožňuje dovolat se působení vyšší moci, někteří pronajímatelé souhlasí se snížením nájemného o 30 % – 50 %, nicméně velcí hráči jako přední realitní společnosti a vlastníci obchodních a kancelářských komplexů taková snížení odmítají.

Opatření, které by měly zmírnit negativní dopady pandemie, přijala indická vláda i v daňové oblasti. Ministerstvo financí nařízením například odložilo termín pro podání daňových přiznání, pro daň z příjmu nejprve na 30. červen a posléze na 30. listopad, přiznání, žádosti o vrácení daně a odvolání pro celou řadu nepřímých daní (např. spotřební daně a cla) mohou být nově podávány do 30. června. Zároveň byly v rámci balíčku Aatma Nirbhar Baharat Abhiyan sníženy daňové sazby pro daň z příjmu odváděnou na výstupu a daň placenou na vstupu.[1]


[1] TDS (tax deducted at source) a TCS (tax collected at source), jde o způsob platby daně z příjmu, jde o jakýsi hybrid české spotřební daně, daně z přidané hodnoty a daně z příjmu