Podle občanského zákoníku platí, že plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. To je například situace, kdy dlužník uhradí jen část fakturované částky a až při vymáhání nedoplatku se začne bránit, že chtěl slevu nebo že faktura byla v nesprávné výši. Pokud tyto námitky neuplatil ještě před částečnou úhradou, pak platí, že zaplacením uznal i zbytek dluhu a věřitel má tak jednoduší pozici při jeho vymáhání. Je však třeba rozlišovat částečné a dílčí plnění dluhu. Na rozdíl od předchozí situace, o dílčí plnění jde v případě, kdy závazek je podle dohody stran, ze zákona nebo z rozhodnutí soudu (státního orgánu) rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která se stávají i samostatně (většinou postupně) splatnými (typicky plnění dluhu sjednané ve splátkách). Pokud tedy dlužník platí věřiteli dohodnuté splátky, jedná se o postupné – nikoli částečné - plnění dluhu. Proto podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu platí, že plní-li dlužník dluh v dohodnutých splátkách, nejde o částečné plnění dluhu s účinky uznání zbytku dluhu.