1. ledna 2021 nabyla účinnosti velká novela zákona o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), která (mimo jiné) zpřísňuje odpovědnost členů statutárních orgánů obchodních korporací v případě insolvence společnosti.
Jedná se zejména o povinnost vydat prospěch ze smlouvy o výkonu funkce, pokud se společnost dostane do insolvence a statutární orgán poruší svou povinnost podat insolvenční návrh (tj. u věřitelských insolvenčních návrhů) a ručení za splnění povinností společnosti, tj. ručení za závazky společnosti, které tato nemůže sama uhradit.
Pokud člen statutárního orgánu přispěje porušením svých povinností k úpadku společnosti a bylo‑li rozhodnuto v insolvenčním řízení o způsobu řešení úpadku (tj. současně byl prohlášen konkurz či schválena reorganizace), může být na návrh insolvenčního správce rozhodnuto o:
i) tom, že je statutární orgán (typicky jednatel či člen představenstva), povinnen vydat vše, co od společnosti obdržel jako svou odměnu za poslední dva roky před zahájením insolvenčního řízení;
a
ii) povinnosti člena statutárního orgánu zaplatit do majetkové podstaty částku až do výše rozdílu mezi souhrnem dluhů a hodnotou majetku společnosti, pokud je na společnost prohlášen konkurz, přičemž se přihlíží k tomu, nakolik takový zástupce společnosti přispěl k tomu, že majetek nepostačuje k úhradě dluhů.
Insolvenční správce takový návrh podá mj. tehdy, pokud mu to uloží věřitelský výbor.
Nově bude o obou těchto povinnostech členů statutárních orgánů rozhodováno v rámci tzv. incidenčního řízení podle insolvenčního zákona, přičemž bude rozhodovat příslušný insolvenční soud. Rozhodnutí v těchto řízeních dále může sloužit jako podklad pro vyloučení člena statutárního orgánu z funkce po dobu až 3 let.
Dle aktuální právní úpravy se tedy stalo pro členy statutárního orgánu (jednatele, členy představenstva či správní radu) ještě důležitějším řádné sledování finanční situace a platební schopnosti obchodní korporace a jejich včasné řešení při nepříznivém vývoji tak, v opačném případě hrozí jejich osobní odpovědnost.
