Nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu 10 Afs 341/2019 ze dne 13.5.2021 potvrdil, že daňového zvýhodnění se může nerezident rozhodnout uplatnit v přiznání podaném po řádné lhůtě pro podání daňového přiznání aniž by mu hrozila pokuta za pozdní podání.
V projednávaném sporu daňový nerezident za dvě zúčtovací období vypořádal svou daňovou povinnost prostřednictvím ročního zúčtování záloh a poté podal přiznání k dani z příjmů za tatáž zdaňovací období, kde uplatnit daňové zvýhodnění a vykázal přeplatek. Tato přiznání byla podáno po lhůtě pro podání řádného přiznání. Správce daně přeplatek vrátil, ale zároveň daňovému subjektu vyměřil pokutu za pozdě podané přiznání. S tím daňový subjekt nesouhlasil a obrátil se na soud. NSS dal za pravdu daňovému subjektu s tím, že v daném případě nejde o nesplnění nebo opožděné splnění povinnosti podat daňové tvrzení. Daňový subjekt nebyl povinen uplatnit své právo na daňové zvýhodnění, jedná se totiž pouze o možnost danou zákonem, a nebyl tak ani povinen podat daňové přiznání. Jakmile se rozhodl uplatnit daňové zvýhodnění, učinil tak v souladu se zákonem prostřednictvím daňového přiznání. Takové přiznání, byť podané až po lhůtě k podání řádného daňového přiznání, není možné považovat za opožděné, protože zde platí obdobná lhůta jako pro podání dodatečného daňového přiznání na daň nižší. Tu daňový subjekt dodržel, a proto mu nebylo možné uložit pokutu za opožděné podání přiznání.
Obdobné závěry by měly být aplikovatelné dle našeho názoru i při dodatečném uplatnění daňového zvýhodnění u daně vybírané srážkou, kde zákon o dani z příjmů taktéž dává daňovému subjektu v určitých případech možnost zahrnout tyto příjmy do daňového přiznání a uplatnit tím daňové zvýhodnění. Takovým příkladem může být např. odměna jednatele – rezidenta jiného členského státu EU.
