Je možné, aby zaměstnavatel, který svou činnost provozuje ve vícero regionech, poskytoval za stejnou práci v jednotlivých regionech rozdílnou mzdu? Vždyť i průměrná mzda se liší podle regionů. Touto otázkou se na sklonku letošního léta zabýval i Ústavní soud.
Konkrétně se jednalo o případ, ve kterém zaměstnavatel vyplácel poštovním doručovatelům v Olomouckém kraji nižší mzdu, než poštovním doručovatelům, kteří byli zařazeni k výkonu stejné práce v Praze. Rozdíl ve výši mezd se pak tento zaměstnavatel pokoušel zdůvodnit rozdílnými socioekonomickými podmínkami v Olomouckém kraji a v Praze, tedy tvrdil, že život v Praze je nákladnější a je zde odůvodněná potřeba vyplácet zaměstnancům v Praze poměrně vyšší mzdu než zaměstnancům zařazeným na stejnou práci v Olomouckém kraji.
S argumentací zaměstnavatele, se však Ústavní soud neztotožnil a poukázal na skutečnost, že zákoník práce stanoví, že za stejnou práci náleží zaměstnancům stejná odměna, přičemž sám zákoník práce poskytuje výčet kritérií, na základě kterých, je třeba posoudit, zda se skutečně o stejnou práci jedná, či nikoli. Socioekonomické rozdíly se mezi tato kritéria neřadí, a není tedy možné pouze na jejich základě odůvodnit rozdíl ve výši mzdy mezi zaměstnanci v jednotlivých regionech.
Rozdíl ve mzdách lze tedy odůvodnit jen na základě kritérií stanovených v zákoníku práce, jimiž jsou složitost práce, odpovědnost, kterou zaměstnanec nese, namáhavost práce, obtížnost pracovních podmínek výkonnost a dosahované pracovní výsledky.
