Na úrovni Evropské unie probíhá v současné době příprava finálního znění směrnice, jejímž cílem je zajistit stejné odměňování pro ženy a muže za stejnou nebo rovnocennou práci a odstranit případnou diskriminaci z důvodu pohlaví. Směrnice bude upravovat nová práva a povinnosti pro zaměstnance i zaměstnavatele, a to jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru. Je důležité podotknout, že právo na stejnou odměnu žen a mužů za stejnou nebo rovnocennou práci je základní zásadou Evropské unie, a to již od přijetí Římské smlouvy v roce 1957.
V návrhu směrnice se počítá se zavedením práva uchazečů o zaměstnání na informaci o počáteční výši či rozsahu mzdy nebo platu. Uchazeči o zaměstnání se dle návrhu evropské směrnice mají dozvědět tuto informaci z oznámení o volném pracovním místu nebo jiným způsobem, a to ještě před pracovním pohovorem a bez toho, aby museli o tuto informaci aktivně žádat. Zaměstnavatelé nebudou mít dále možnost dotazovat se uchazečů o zaměstnání na výši jejich minulých výdělků.
Zaměstnanci mají dle návrhu směrnice získat rovněž právo požadovat od svého zaměstnavatele informace o výši své odměny a o průměrných výších odměn ostatních zaměstnanců vykonávajících stejnou nebo rovnocennou práci, přičemž takové informace musí zaměstnavatel rozdělit podle pohlaví pro příslušné kategorie zaměstnanců.
Směrnice dále počítá s povinností zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají nejméně 250 zaměstnanců, zveřejňovat informace o rozdílech v odměňování žen a mužů v jejich organizaci. Pakliže budou shledány rozdíly v odměňování žen a mužů, které nebude možné odůvodnit objektivními faktory, bude mít zaměstnavatel povinnost zjednat nápravu, a to i ve spolupráci se zástupci zaměstnanců či s inspektorátem práce. Pokud zaměstnanec utrpí v důsledku porušení práva na stejnou odměnu jakoukoliv újmu, měl by mít dle návrhu směrnice právo domáhat se plné náhrady – včetně úplného doplacení mzdy či platu a souvisejících odměn.
Členské státy budou mít povinnost zavést zvláštní sankce za diskriminaci v odměňování na základě pohlaví, včetně stanovení minimální peněžité sankce (pokuty). Návrh směrnice pak (jak je v případě diskriminace běžné) počítá s obráceným důkazním břemenem, kdy bude na zaměstnavateli, aby prokázal neexistenci diskriminace v oblasti odměňování. Zaměstnanec tedy diskriminaci prokazovat nemusí.
V souvislosti s návrhem směrnice je vhodné připomenout, že i v českém prostředí je již nyní kladen důraz na rovné odměňování a obecně platí zákaz diskriminace. Ústavní soud sám deklaruje, že na výši odměny zaměstnance nemohou mít vliv vnější sociální a ekonomické podmínky v regionu, ve kterém je práce vykonávána, neboť vyplacená mzda je ohodnocením konkrétní práce zaměstnance bez ohledu na náklady na uspokojování životních potřeb.
Závěrem lze tedy všem zaměstnavatelům již v tuto chvíli doporučit, aby provedli revizi svých interních systémů odměňování s ohledem na požadavky rovnosti a transparentnosti.
