Rozsudkem Soudního dvora Evropské Unie ze dne 6.října 2022 ve věci C‑293/21 se opět potvrdily jeho předchozí judikatury ohledně povinnosti daňového subjektu opravit DPH na vstupu.
V tomto rozsudku se tato povinnosti opravit odpočty DPH posuzovala u daňového subjektu povinného k dani, který vstoupil do likvidace a zažádal o výmaz z registru osob povinných k DPH.
Tímto rozhodnutím se potvrdily předchozí judikatury Soudního dvoru Evropské Unie, podle níž je nárok na odpočet daně na vstupu zachován v případě, že buď zamýšlená ekonomická činnost nevede k uskutečnění konkrétních výstupů s nárokem na odpočet DPH, nebo daňový subjekt z důvodů nezávislých na své vůli nepoužije pořízené vstupy k uskutečnění výstupů s nárokem na odpočet DPH.
Současně bylo výsledkem rozhodnutí, ze kterého vyplývá, že články 184 až 187 směrnice Rady 2006/112/ES musí být vykládány v tom smyslu, že osoba povinná k dani je povinna opravit odpočty daně z přidané hodnoty (DPH) zaplacené na vstupu při pořízení zboží a služeb za účelem vytvoření investičního majetku, pokud již takto vytvořený majetek v důsledku rozhodnutí majitele a jediného akcionáře dané osoby o jejím vstupu do likvidace, jakož i žádosti o výmaz z registru osob povinných k DPH a jeho provedení nebyl použit v rámci zdanitelných hospodářských činností a nikdy nebude.
Odůvodnění rozhodnutí o vstupu této osoby do likvidace, a tudíž o ukončení plánované zdanitelné hospodářské činnosti, jako jsou neustále rostoucí ztráty, absence objednávek a pochybnosti jejího akcionáře o rentabilitě uvedené činnosti, nemají vliv na povinnost dané osoby opravit dotyčné odpočty DPH, pokud tato s konečnou platností již nemá v úmyslu uvedený investiční majetek využívat pro účely zdanitelných plnění.
Situace by však byla jiná, pokud by daňový subjekt povinný k DPH prodal majetek, který mu patřil před vstupem do likvidace, aby uhradil dříve vzniklé závazky.
