Odstoupení od smlouvy spadá mezi případy zániku smluvního závazku, ke kterému je třeba projevu vůle pouze jedné ze stran. Má za účel dát osobám příležitost nesetrvávat ve smluvním poměru ve chvíli, kdy je již zřejmé, že účel smlouvy nebude (byť jen zčásti) naplněn.
Od výpovědi se liší zejména tím, že zpravidla ruší závazek s účinky od počátku (tedy jakoby ani nikdy neexistoval), kdežto výpověď vede k zániku závazku až po podání výpovědi, resp. uplynutí výpovědní lhůty (tedy např. zaměstnanec musí pracovat i po dobu výpovědní doby). Pro smluvní stranu může být odstoupení od smlouvy tudíž praktické v případě jednorázových plnění, jako např. vytvoření věci na zakázku či jednorázové poskytnutí služby. Odstoupit od smlouvy lze z důvodů buď daných ve smlouvě či zákonem.
Ve smlouvě si lze ujednat libovolné podmínky, za nichž lze od smlouvy odstoupit. Je však třeba brát na zřetel, aby konkrétní ujednání nebyla nepřiměřená či poškozující (např. požadavek nepřiměřeného plnění, zejm. ve smlouvě se spotřebitelem) nebo neodporovala donucujícím ustanovením soukromého práva (tedy ustanovením, která je nutná zásadně respektovat a nelze se od nich odchýlit, např. ustanovení, jehož následkem by bylo krácení věřitele nebo lichva). Důvody odstoupení od smlouvy dle zákona lze rozdělit do několika skupin, a to:
- prodlení dlužníka;
- ohrožení plnění jedné ze smluvních stran při vzájemném plnění;
- podstatné porušení smluvní povinnosti;
- důvody uvedené u jednotlivých smluvních typů dle občanského zákoníku.
První z uvedených důvodů může nastoupit v případě, kdy splněním povinností ze smlouvy se dlužník opozdí a věřitel mu k plnění poskytl přiměřenou lhůtu. V některých případech dokonce i marné uplynutí této lhůty může vést bez dalšího kroku k odstoupení. Proto se nevyplatí upomínky ignorovat.
K druhému důvodu dochází za situace, kdy je zřejmé, že jedna ze stran bude mít faktické problémy plnit svoji část závazku. Ty mohou být i nezaviněné (např. tornádo zničí sklad s obilím, přičemž jeho dodávka již byla předplacena).
Třetí z uvedených důvodů spočívá v konání jedné ze stran porušující některé ze smluvních ustanovení, které by samo o sobě smluvního partnera od uzavření smlouvy odradilo. To je třeba vždy posoudit individuálně podle dané smlouvy a například i komunikace před uzavřením dané smlouvy, která může indikovat, která povinnost je pro strany zásadní.
Čtvrtá z uvedených kategorií se vztahuje na situace smluv uzavíraných se spotřebitelem (tzv. spotřebitelské závazky či smlouva o zájezdu) nebo situací, kdy právo odstoupení od smlouvy je způsobeno narušením povahy závazku jednou ze smluvních stran (např. neuposlechnutí právní zákazníka v případě smlouvy o dílo či uvedení nepravdivých informací v případě pojistné smlouvy).
Jak jsme si již uvedli, odstoupení od smlouvy zpravidla zrušují její účinky od okamžiku jejího uzavření. Není tomu však u částečných a opakujících se plnění, ani pokud si strany ujednají, že smlouva zaniká až k okamžiku doručení oznámení o odstoupení. Odstoupení od smlouvy má zde tedy obdobné právní následky, jako výpověď, avšak bez výpovědní lhůty.
Dále je třeba zmínit účinky odstoupení od smlouvy v souvislosti s právem na zaplacení smluvní pokuty. Současný občanský zákoník výslovně určuje přetrvání smluvní pokuty i po odstoupení od smlouvy, a to v kontrastu s minulou právní úpravou. Nyní Vrchní soud v Olomouci postavil na jisto, že nárok na smluvní pokutu může platně vzniknout i po odstoupení od smlouvy, pokud k tomu strany vyjádřily výslovnou a jednoznačnou vůli. Proto je vhodné možnost uplatnění smluvní pokuty v důsledku události nastalé až po odstoupení od smlouvy výslovně ve smlouvě ujednat.
Je možno odstoupení od smlouvy určit jako příčinu nároku smluvní pokuty? Dle Nejvyššího soudu je toto dovoleno v případě, kdy od smlouvy odstupuje věřitel, a to v důsledku porušení smlouvy dlužníkem. Věřitel tak může požadovat zaplacení smluvní pokuty vícekrát, a to jednou z titulu porušení smlouvy dlužníkem a podruhé z titulu, že ze smlouvy sám musel odstoupit. Situace, kdy je samotné odstoupení od smlouvy sankcionováno smluvní pokutou, je však dle Nejvyššího soudu nepřípustná, jelikož sankcionováno může být pouze porušení práva, nikoli jeho výkon.
Odstoupením od smlouvy rovněž nezaniká právo věřitele na smluvní ani zákonný úrok z prodlení. Výše nároku se zde počítá od okamžiku, kdy se dlužník dostal do prodlení do okamžiku odstoupení od smlouvy.
S ohledem na platná judikaturní stanoviska i názory odborné veřejnosti stavící navrch smluvní svobodu a vůli stran, a to i v případě odstoupení od smlouvy, je nutno doporučit, aby si smluvní strany upravily podmínky a okolnosti odstoupení od smlouvy co nejpodrobněji, a pokud možno písemně.
