V České republice je zaručena svoboda projevu, kdy každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Jedná se o základní svobodu garantovanou v ústavní rovině čl. 17 Listiny základních práv a svobod.
Na některé profese jsou však při výkonu jejich činnosti kladeny vyšší nároky, pokud se týká svobody projevu při výkonu takové profese. Mezi takovou skupinu náleží zcela jednoznačně učitelé.
Učitelé by zejména při výuce, ale i mimo ni měli pečlivě dbát na to, co je obsahem jejich projevů. Jistě se lze shodnout na tom, že součástí vzdělávání je rovněž výchova k demokratickému občanství a k lidským právům. Cílem takové výchovy je podporovat děti, žáky a studenty, aby znali svá lidská práva a rozuměli podmínkám jejich výkonu, byli vedeni k uplatňování svých lidských práv a k respektování práv ostatních, a to při plném vědomí zodpovědnosti, které uplatňování vlastních práv přináší.
Ostatně jedním z obecných cílů vzdělávání ve smyslu ust. § 2 odst. 2 písm. c) školského zákona je „pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a svobod spolu s odpovědností a smyslem pro sociální soudržnost.“
Učitelé by proto měli svými projevy přispívat k naplnění těchto výše uvedených cíl a vyvarovat se jakýchkoli projevů, které by byly v rozporu s těmito cíli nebo které by je jakkoli narušovaly. Konkrétní projev a otázka jeho přípustnosti či vhodnosti je pak otázkou posouzení individuálního případu.
Konkrétní omezení projevů učitelů lze dovodit z ust. § 32 odst. 1 školského zákona, které stanoví, že „ve školách a školských zařízeních není povolena činnost politických stran a politických hnutí ani jejich propagace.“ Při otevírání politických témat se žáky by tak učitelé měli zachovávat objektivitu a umožnit diskusi s přihlédnutím k věků žáků. Nejedná se však o jediné omezení – základním kritériem by měl být obecně soulad s demokratickými hodnotami, lidskými právy a smyslem a účelem vzdělávání.
Otázka, zda by v případě nepřípustného projevu mohl učitel za takový projev dostat od zaměstnavatele (školy) výpověď, by musela být posuzována vždy s ohledem na individuální okolnosti daného případu. V této souvislosti si lze představit toliko výpovědní důvod pro závažné porušení či soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů (ve smyslu ust. § 52 písm. g) zákoníku práce), mezi které patří rovněž pracovní řád nebo jiný vnitřní předpis, pracovní nebo jiná smlouva nebo pokyn nadřízeného vedoucího zaměstnance.
Učitelé by rovněž při svých projevech měli přísně dbát na to, aby daný projev neměl přesah do trestněprávní roviny. Ostatně to platí nejen pro učitele, ale pro každého jednotlivce. Na tomto místě je tak třeba připomenout zejména trestné činy šíření poplašné zprávy, schvalování trestného činu, založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka, projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověk“ a popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia.
Jako příklad lze uvést případ, který se odehrál v dubnu 2022 na škole v Praze v souvislosti s probíhajícím válečným konfliktem na Ukrajině. Tamní učitelka češtiny tvrdila při hodině svým žákům z osmého ročníku, že v Kyjevě se nic neděje. Když žáci oponovali, že v České televizi viděli záběry hořícího města, učitelka začala hovořit o zaujatosti veřejnoprávních médií. Pro své jednání dostala nakonec učitelka od školy výpověď. Učitelka považovala tuto výpověď za neplatnou, ovšem soud rozhodl, že výpověď byla v pořádku. Odkázal přitom na porušení povinností pedagogického pracovníka, kdy učitelčiny výroky byly v rozporu se zásadami vzdělávání. Ve věci byly zpracovány i dva znalecké posudky, podle kterých byly předmětné výroky nepravdivé a učitelka se jimi pokusila ovlivnit názory žáků, a to za použití dezinformačních zdrojů a nátlakových technik. Případ se dostal i do trestněprávní roviny, kdy učitelka byla z důvodu popírání války na Ukrajině obviněna z trestného činu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia.
Jiný případ se odehrál v Německu. Tamní učitel z Berlína během pandemie onemocnění Covid-19 zveřejnil na YouTube video, ve kterém byla zobrazena brána koncentračního tábora s nápisem „očkování osvobozuje“. Učitel ve videu tvrdě kritizoval očkování proti Covid-19, přičemž tvrdil, že toto očkování bude mít horší následky než režimy Hitlera, Stalina a Mao Ce-tunga. Škola s učitelem okamžitě rozvázala pracovní poměr, a to z důvodu přirovnání očkovací politiky k nacistickému režimu, zlehčování nacismu a bezohlednosti k obětem zemřelým v důsledku Covid-19. Případ se dostal až k Zemskému pracovnímu soudu Berlín – Braniborsko, který judikoval, že projevy učitele vyjadřující ostrou kritiku koronavirové politiky nelze nutně vyloučit, a proto nelze jednoznačně konstatovat překročení základního práva na svobodu projevu. Soud rovněž uvedl, že skutečnost, že dotyčný muž pracoval jako učitel, neumožňuje v této otázce odlišný standard při posuzování. Soud však současně konstatoval, že po škole již nebylo množné rozumně požadovat, aby učitele nadále zaměstnávala. Dle soudu tedy pracovní poměr učitele skončil, ovšem nikoliv okamžitě, ale v řádné výpovědní době. Učitel rovněž od školy obdržel odstupné ve výši 72.000 EUR.
Německý případ se oproti českému liší v tom, že se jedná o projev učitele mimo budovu školy a mimo výuku, tedy v jeho volném čase. Samozřejmostí je, že učitel nepřestává být učitelem ani po skončení pracovní doby a opuštění školní budovy. I ve svém volném čase však může svými názory ovlivňovat své okolí včetně svých žáků – např. na sociálních sítích. Oproti výuce se však jedná o dobrovolnou aktivitu žáků, pokud takové příspěvky učitele např. na sociálních sítích sledují.
Zároveň je třeba zdůraznit, že učitel je osobou, která má, stejně jako ostatní, svá základní práva a svobody, včetně svobody projevu. Projevy učitele v jeho volném čase však mohou mít negativní důsledky pro školu (coby jeho zaměstnavatele) – lze si představit např. úbytek počtu žáků, neboť rodiče přestanou přihlašovat své děti na předmětnou školu.
Pokud však projevy učitele činěné v jeho volném čase nemají negativní vliv na pověst školy, není možné kvůli tomu dát učiteli výpověď z pracovního poměru. To samozřejmě neplatí pro případy, kdy danými projevy dochází ke spáchání trestného činu. Škola se v každém případě může proti jednání učitele ohradit a vymezit se vůči němu – např. veřejným prohlášením, že se s projevy příslušného učitele neztotožňuje a nesouhlasí s nimi.
