V dnešním článku bychom Vám chtěli přiblížit problematiku vzniku stálých provozoven z jiného úhlu než doposud. O samostatném riziku vzniku stálé provozovny na základě poskytnutí home office jsme Vás již nedávno informovali na našich stránkách: https://www.schaffer-partner.cz/cs/aktualita/5188-potencialni-riziko-vzniku-stale-provozovny-na-zaklade-poskytnuti-home-office.
Tentokrát se ale zaměříme na situaci, kdy společnosti, které by vznik stálé provozovny v České republice (a to, byť jen teoreticky) hrozil, není ta Vaše.
Daňový poplatník – rezident České republiky a stálá provozovna nerezidentů umístěna v České republice má totiž ze zákona povinnost oznámit neprodleně svému místně příslušnému správci daně uzavření kontraktu s daňovým nerezidentem, na jehož základě může tomuto nerezidentovi vzniknout stálá provozovna v České republice. Tato oznamovací povinnost (lidově označována také jako „práskačka“) byla nejprve zakotvena v Zákoně o správě daní a poplatků č. 337/1992 Sb., konkrétně v §34 odst. 17. Jelikož se ale tato oznamovací povinnost týkala pouze a jen daně z příjmů, bylo toto ustanovení přesunuto s účinností od 1.1.2011 do Zákona o daních z příjmů, přesněji do nově vzniklého § 38t.
V jakých případech tedy zpozornit?
V praxi si proto dejte pozor především při uzavírání nájemních smluv kancelářských, výrobních, skladovacích, prodejních či jiných prostor sloužících k podnikání s daňovými nerezidenty České republiky. Dále je dobré zpozornit při uzavírání dlouhodobých smluv o poskytování služeb (kde by doba poskytování takovéto smlouvy mohla přesáhnout časový test pro vznik službové stálé provozovny). V tomto případě by se mohlo jednat např. o dlouhodobé přijímání služeb ze zahraniční – jako jsou služby za opravy, poradenské či školící služby, které vyžadují fyzickou přítomnost zahraničních pracovníků v České republice. O stálých provozovnách se více dočteme v § 22 (2) Zákona o daních z příjmů. Problematika stálých provozoven je velmi obsáhlá a složitá a je proto důležité se věnovat každému danému případu zvlášť.
Co se termínu oznámení týče, zákon nestanoví výslovně lhůtu k provedení oznamovací povinnosti. Z užitého výrazu „neprodleně“ se však můžeme domnívat, že má k oznámení dojít bezodkladně, tzn. v horizontu dnů, nejvýše však týdnů od uzavření smlouvy s nerezidentem.
Za nesplnění oznamovací povinnosti může správce daně uložit materiální sankce.
