V průběhu parného léta pracovníci GFŘ v čele s ředitelem sekce Metodiky a výkonu daní ing. Fojtíkem nezaháleli a sestavili zajímavý a praktický materiál týkající se správné aplikace režimu přenesení daňové povinnosti (tzv. „reverse charge"). Celý text je tematicky rozdělen do osmi částí a formou odpovědí na otázky, které vycházejí z běžné podnikatelské praxe, a mapuje některá úskalí problematiky obsažené v §92f zákona o DPH. Přínosné je, že je z odpovědí možné vysledovat jisté obecné principy, s nimiž bychom Vás rádi seznámili.
První část textu, jak i její název, Vedlejší výdaje, napovídá, pojednává o vedlejších výdajích přímo spojených s uskutečněným zdanitelným plněním (což jsou v případě dodání zboží a poskytnutí služby kupř. náklady na balení, přepravu, pojištění atp.) a vyvozuje, že při splnění podmínky o překročení limitní částky 100 000 Kč (která v sobě zahrnuje JAK cenu přepravovaného zboží či poskytované služby TAK I nákladů s tímto plněním přímo spojených) se režim přenesení daňové povinnosti uplatňuje. Z výše uvedeného vyplývá mimo jiné i to, že příslušná faktura bude obsahovat cenu zboží i výdajů spojených s jeho dodáním a u obou (či více) položek bude uplatněn stejný daňový režim.
To ovšem nevylučuje možnost, aby faktura obsahovala položky, které naopak podléhají různým daňovým režimům. Text se zabývá případem, kdy se na jedno zboží (kupř. knihy) režim přenesení daňové povinnosti nevztahuje, na druhé naopak ano (videoherní konzole, mobilní telefony atd.) Pravidla jsou zde jasná – základy daně se nesčítají, různé režimy není možné mísit; jinými slovy, obě položky se posuzují samostatně (samozřejmě platí, že se pro, v našem případě, druhý typ zboží režim přenesení za splnění všech podmínek uplatňuje). Zajímavým případem, kterým se text, zřejmě záměrně z důvodů možných výkladových nejasností, nezaobírá, a přesto čtenáři vytane na mysli, by byla situace, kdy se na všechny položky vztahuje režim reverse charge (tj. jedná se o zboží a služby obsažené v příloze 6 k Zákonu o DPH), ovšem alespoň u některých z nich nedojde k dosažení limitní částky. Vzhledem k tomu, že se filosofie zákona snaží dosáhnout minimalizace administrativní zátěže a zároveň s tím i rizik možných daňových úniků, nabízí se řešení vnímat takovou dodávku jako jedno plnění a nazírat způsob uplatnění DPH pod tímto úhlem, tj. sledovat hranici 100 000 Kč pro součet částek u všech položek dohromady. Zde je ovšem vhodné, v zájmu zajištění přehlednosti, doporučit vystavení samostatných faktur pro každé zboží zvlášť.
Fakturací se zabývají i další části textu, obzvláště pak případy kdy je na daňovém dokladu uvedena hodnota plnění v cizí měně. Čtenář si sám jistě odpoví, že se pro přepočet použije kurz vyhlášený ČNB ke dni uskutečnění zdanitelného plnění a autoři textu tuto úvahu potvrzují s dodatkem, že příslušná daň, ať už se jedná o uplatnění kteréhokoli režimu, musí být vyčíslena v českých korunách.
Dalším zajímavým srovnáním, které dokument zohledňuje, je porovnání postupných a opakovaných zdanitelných plnění. Opakovaným zdanitelným plněním se podle §21 odst. 9 zákona o DPH, takové plnění, které je uskutečněno během zdaňovacího období (tj. kalendářní měsíc) v předem (smluvně) sjednaných lhůtách. Je také dobré připomenout, že se samozřejmě jedná o dodávky zboží, které je navzájem zastupitelné, nebo služby stejné povahy. Při naplnění těchto podmínek vystavuje dodavatel jeden daňový doklad za všechny dodávky, protože se považují za jedno zdanitelné plnění a základy daně se budou sčítat, a pokud dojde k překročení limitu 100 000 Kč, uplatní se režim reverse charge. Jinak je tomu ovšem u postupných dodávek, ke kterým dochází v různých termínech a jež jsou fakturovány samostatně, ačkoli celková hodnota plnění na objednávce převyšuje limitní částku. Každé jednotlivé dodání je v tomto případě nutné posuzovat samostatně.
Na závěr našeho stručného přehledu je ještě vhodné vložit poznámku o odpovědi na dotaz, zdali je možné, aby poskytovatel a příjemce plnění uzavřeli na základě dlouhodobé spolupráce smlouvu o uplatnění režimu reverse charge i pro případy, kdy nedojde k překročení limitní částky 100 000Kč, či naopak ujednání o nepřenesení daňové povinnosti při jejím překročení. Ani jedna z možností nemá, jak text dokumentu říká, oporu v zákoně. Obzvláště striktní je v případě druhém, kdy danou možnost odmítá, poněkud mírnější měřítka naopak připouští pro první případ, ovšem obzvláště v situacích, kdy je obtížné posoudit, zda byly naplněny všechny podmínky pro uplatnění reverse charge. Jednají-li obě strany (dodavatel i odběratel) ve vzájemné shodě a režim uplatní při splnění všech zákonem definovaných povinností, je výše uvedená dohoda možná. To však není náš případ vzhledem k tomu, že překročení limitní částky je podmínkou sine qua non.
Celé znění textu je možné nalézt na http://www.financnisprava.cz/assets/cs/prilohy/d-seznam-dani/Nejcastejsi-dotazy-k-uplatneni-par-92f-ZDPH.pdf.
Setkali jste se s jinými, podobně zajímavými případy ve své podnikatelské praxi, u nichž si nejste zcela jisti jak postupovat? Neváhejte obrátit se na tým našich poradců, rádi Vám budeme při jejich řešení nápomocní.
Filip Tejmar
