Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 11. 2014, č.j. 31 Cdo 1168/2013
Velký senát Nejvyššího soudu se i v tomto rozhodnutí přihlásil ke své dosavadní rozhodovací praxi, podle níž kdo kupuje nemovitost od nevlastníka, vlastnické právo nenabývá, byť jedná v dobré víře v zápis do katastru nemovitostí. Současně zdůraznil, že akceptace závěru, že postačující pro nabytí vlastnického práva k převáděné věci (nemovitosti) je (jen) dobrá víra nabyvatele v zápis do katastru nemovitostí, by učinilo v českém právním řádu obsolentním institut vydržení podmiňující nabytí věcí též zákonem určenou dobou trvání.Podle právního řádu platného a účinného do 31. 12. 2013 (resp. do 31. 12. 2014, viz § 3064 o. z.) nemohlo (nemůže) - vyjma zákonem stanovených způsobů - dojít k tomu, že by oprávněný držitel mohl při pouhé dobré víře v zápis do katastru nemovitostí nabýt vlastnické právo k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí od nevlastníka.
Nejvyšší soud tímto rozhodnutím navázal na svou předchozí konstantní judikaturu, která respektuje plenární nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 750/04 a sp. zn. Pl. ÚS 78/06, avšak je v přímém rozporu s judikaturou některých senátů Ústavního soudu z poslední doby.
