Každý z nás si snadno dovede představit situaci, kdy se v důsledku dopravní nehody stane naše vozidlo (dočasně) nepojízdným. Pojišťovny dnes standardně do havarijního pojištění zahrnují úhradu za pronájem náhradního vozidla. Ale co dělat, pokud pojišťovna odmítne náklady za pronájem uhradit?
Takovou situací se v nedávné době zabýval i Ústavní soud. V tomto konkrétním případě odmítla pojišťovna uradit část nájemného za pronájem náhradního vozidla, a to od chvíle, kdy byl havarovaný automobil prohlášen za neopravitelný. Hlavním argumentem pro neproplacení nájemného byla jak podle pojišťovny, tak následně i podle názoru soudů skutečnost, že nelze dočasně nahradit věc, která je neopravitelná, přičemž vycházeli z předchozí judikatury Nejvyššího soudu.
S výše uvedeným názorem se nicméně neztotožnil Ústavní soud, a to hned z několika důvodů. Hlavním z nich bylo přitom to, že účelem poskytnutí náhradního vozidla je umožnit poškozenému vést život kvalitativně srovnatelný se životem, který vedl před dopravní nehodou. Pro účely poskytnutí náhrady je tedy irelevantní, zda při nehodě došlo k opravitelnému poškození vozidla nebo k jeho totální škodě. Názor, který obsahovala výše zmíněná judikatura Nejvyššího by navíc ve své podstatě vedl k bezdůvodnému a nežádoucímu znevýhodnění těch poškozených, jejíchž vozidlo bylo při nehodě totálně zničeno.
Z výše uvedeného vyplývá, že pojišťovna nemůže odmítnout uhrazení nákladů za pronájem náhradního vozidla pouze z důvodu, že vozidlo je neopravitelné. Ústavní soud nicméně zdůraznil, že posouzení nároku na úhradu nákladů je třeba vždy posuzovat individuálně, a to zejména v kontextu s účelností jejich vynaložení.
