Občanský soudní řád byl v roce 2012 doplněn o institut předžalobní výzvy k plnění (§ 142a občanského soudního řádu). Smyslem tohoto ustanovení mělo být zabránění praktikám věřitelů, kteří nemají zájem na dobrovolném (mimosoudním) zaplacení svých pohledávek, nýbrž preferují uplatnění těchto pohledávek u soudu, kde se jejich pohledávky navýší o náklady soudního řízení, které mnohdy převyšují pohledávku samotnou.
Nejvyšší soud dovodil, že při rozhodování o tom, zda budou žalobci přiznány náklady řízení s ohledem na § 142a občanského soudního řádu, nelze jen posuzovat, zda žalobce vyzval žalovaného k plnění, nýbrž je nutné přihlédnout i k dalším okolnostem, a to zejména k povaze a výši uplatněné pohledávky (zda lze při naplnění obecné míry obezřetnosti uvažovat o opomenutí dlužníka), k předchozí komunikaci s dlužníkem, k postoji dlužníka k uplatněné pohledávce, jakož i k reakci dlužníka na zahájení soudního řízení a doručení žaloby.
Absence předžalobní výzvy tedy nemusí nutně vždy znamenat nepřiznání náhrady nákladů řízení.
