Pro stanovení sazby daně z nemovitostí není rozhodující účel užívání dané stavby uvedený ve stavebním povolení, resp. v kolaudačním souhlasu, nýbrž její skutečné využití. Pokud by zákonodárce zamýšlel spojovat výši sazby daně s jakýmkoliv formálním úkonem orgánu veřejné moci (tedy s vydáním již zmiňovaného kolaudačního souhlasu či stavebního povolení), využil by jiných formulací než těch, které jsou v zákoně obsaženy.
Pokud je nemovitost fakticky užívána jiným způsobem než tím, který byl povolen, dopouští se uživatel nemovitosti správního deliktu. Tato skutečnost však není podstatná pro daňové účely.
