Nedávný spor mezi fotbalistou Davidem Lafatou a finančním úřadem, týkající se způsobu zdanění profesionálních sportovců (konkrétně kolektivních sportovců), vyvolal v daňovém světě velkou pozornost. Je povolání profesionálního sportovce nezávislým povoláním či živností?
Nedávný spor mezi fotbalistou Davidem Lafatou a finančním úřadem, týkající se způsobu zdanění profesionálních sportovců (konkrétně kolektivních sportovců), vyvolal v daňovém světě velkou pozornost.
Názor finančních úřadů a některých sportovců se dosud značně lišil. Z fiskálního hlediska je pro stát samozřejmě výhodnější varianta nezávislého povolání. V tomto případě jsou příjmy daněny výdajovým paušálem 40 % z příjmů. Naopak pro sportovce je výhodnější danit své příjmy jako živnostník, který může uplatnit výdaje ve výši 60 % z příjmů.
V roce 2015 se finanční úřady cíleně zaměřily na daňová přiznání sportovců zejména v tzv. „kolektivních“ sportech (fotbal, hokej, házená apod.). Tito sportovci velmi často pracují pro své kluby na živnostenské oprávnění. Dle finančního úřadu se ale dosud tato povolání nepovažovala za živnost, nýbrž za nezávislé povolání. Hlavním argumentem byla skutečnost, že jedním ze znaků živnosti je nezávislost a hráči jsou z povah povolání závislí na svých klubech. Hráčům, kteří danili své příjmy jako živnostníci, a tedy uplatňovali výdaje ve výši 60 %, byla daň doměřena. Jedním z hlavních aktérů sporu byl fotbalista David Lafata, jemuž byla doměřena daň v hodnotě 1 milionu korun. Proti rozhodnutí FÚ se Lafata odvolal k Odvolacímu finančnímu ředitelství a následně se obrátil na Krajský soud v Českých Budějovicích. Soud ale v září 2016 jeho žalobu zamítl a potvrdil rozhodnutí FÚ. David Lafata uspěl až poté, co podal proti rozhodnutí soudu kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.
Dne 13. 7. 2017 padlo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které ukončilo výše zmiňovaný spor, a to ve prospěch profesionálních sportovců. Vzhledem k nepřesnosti právní úpravy je v zásadě možné činnost profesionálního sportovce vykonávat dle § 7 zákona o daních z příjmů jako živnost, nebo jako nezávislé povolání. Daňový subjekt není možné nutit k tomu, aby zvolil způsob, který je vhodnější pro fiskální zájmy státu. Má-li tedy sportovec na příslušné daňové období živnostenské oprávnění, nic mu nebrání v tom, aby danil své příjmy jako živnostník dle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů.
Fyzické osoby, jichž se daná situace týká, mohou svůj nárok na uplatnění výdajů ve výši 60 % z příjmů uplatnit podáním dodatečného daňového přiznání. Lhůta, ve které tak poplatník může učinit, činí tři roky ode dne, v němž uplynula lhůta pro podání daňového přiznání (pokud nebyla prodloužena některým z úkonů stanovených v § 148 daňového řádu).
