Zaměstnanci, který vykonává vedlejší výdělečnou činnost a konkuruje tak svému zaměstnavateli, může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr. Za jakých podmínek se však jedná o porušení zákazu konkurence? Nejvyšší soud se ve sporu o neplatnost výpovědi (netypicky) přiklonil na stranu zaměstnavatele a vymezil přitom rozsah zákonného zákazu konkurence.
V daném sporu se jednalo o zaměstnankyni, která si v průběhu mateřské dovolené založila bez předchozího písemného souhlasu zaměstnavatele masážní salon, ve kterém poskytovala masérské služby. Jakmile se o této skutečnosti dozvěděl zaměstnavatel, zaměstnankyni, která v té době již byla na rodičovské dovolené, dal výpověď pro porušení povinností vyplývajících z § 304 zákoníku práce. Toto ustanovení přitom zakazuje zaměstnanci v základním pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, pokud mu k ní zaměstnavatel nedá písemný souhlas.
Zaměstnankyně se u soudu domáhala určení toho, že tato výpověď z pracovního poměru je neplatná. Klíčovou otázkou ve sporu se stalo zejména to, zda výdělečná činnost, kterou vykonávala zaměstnankyně (masérské služby) byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele. Zaměstnavatel sice disponoval živnostenským oprávněním na „masérské, rekondiční a regenerační služby“, v obchodním rejstříku měl nicméně jako jediný předmět podnikání zapsáno „praktické zubní lékařství“. Zatímco dle živnostenských oprávnění se tedy činnost zaměstnankyně shodovala s činností zaměstnavatele, podle obchodního rejstříku nikoliv.
Nejvyšší soud zde však dovolil, že zákonné omezení konkurence zaměstnance se týká všech činností, k jejichž vykonávání má zaměstnavatel živnostenské nebo jiné oprávnění, a dále i činností, k jejichž vykonávání předpisy takové oprávnění nevyžadují. Zároveň však představuje porušení povinnosti dle § 304 zákoníku práce již samotná shoda výdělečné činnosti zaměstnance s předmětem činnosti zaměstnavatele, přičemž není významné, jakým způsobem či zda vůbec zaměstnavatel svůj předmět činnosti vykonává. Zaměstnankyně tedy v daném případě svojí samostatně výdělečnou činností zákaz konkurence porušila.
Skutečnost, že daná činnost není zapsaná v obchodním rejstříku zaměstnavatele však může hrát roli v případě, kdyby zaměstnanec nevěděl a ani nemohl vědět, že svojí činností zákaz konkurence porušuje a zároveň by důvěřoval údajům zapsaným v obchodním rejstříku, že jsou správné a úplné. Ve výše uvedeném případě však zaměstnankyně pracovala na pozici „výkonný manažer“, kvůli čemuž sotva mohla argumentovat tím, že jí daná činnost zaměstnavatele byla utajena.
Na závěr z rozhodnutí Nejvyššího soudu dále vyplývá, že v dané situaci nebylo podstatné, že zaměstnankyně s výkonem své výdělečné činnosti začala v době, kdy čerpala mateřskou dovolenou, neboť zákonný zákaz konkurence je zaměstnanec povinen dodržovat po celou dobu pracovního poměru, tedy i v době čerpání mateřské nebo rodičovské dovolené.
