Ústavní soud se v nálezu sp. zn. II. ÚS 492/17, ze dne 17.04.2018 zabýval otázkou, zda řidič motorového vozidla má právní povinnost zajistit, aby dospělí spolujezdci použili bezpečností pás. Již na počátku je tedy nutné zdůraznit, že posuzovaná otázka se týká pouze dospělých spolujezdců. Zákon totiž řidiči přímo ukládá povinnost zajistit připoutání malých dětí, resp. jejich umístění do autosedačky a na této povinnosti nález nic nemění.
Povinnost zajistit připoutání také dospělého spolujezdce byla doposud dovozováno z kombinace zákonné povinnosti řidiče zajistit bezpečnost přepravované osoby (spolujezdce) a další zákonné povinnosti spolujezdce být za jízdy připoután. Dle Ústavního soudu však ze zákonné úpravy vyplývá, že tato povinnost dopadá na samotného spolujezdce, nikoli na řidiče.
Řidič tak nemá povinnost připoutání spolujezdce zajistit, v případě osobního vozidla (do 8 míst k sezení) nemá ani povinnost spolujezdce o jeho vlastní povinnosti připoutat se poučit, to vše však s výše uvedenou výjimkou malých dětí.
Pro úplnost je třeba uvést, že Ústavní soud se touto otázkou zabýval na základě stížnosti řidiče, který pod vlivem alkoholu nezvládl řízení a způsobil dopravní nehodu, při které zemřel jeho nepřipoutaný (dospělý) spolujezdec. Řidič se domníval, že jeho míra zavinění byla nižší s ohledem na to, že spolujezdec nebyl připoután a on za to neodpovídal. Přestože Ústavní soud s řidičem souhlasil, že neodpovídal za (ne)připoutání spolujezdce, jeho stížnost jako nedůvodnou zamítnul, neboť řidič porušením několika svých zákonných povinností naplnil skutkovou trestného činu, za který byl odsouzen, a to bez ohledu na porušení povinnosti připoutat se samotným spolujezdcem. Nález Ústavního soudu tak rozhodně nelze považovat za rozvolnění povinností řidiče motorového vozidla.
