Ústavní soud se ve svém nedávném nálezu sp. zn. III. ÚS 4071/17, ze dne 31.07.2018, zabýval otázkou přípustnosti použití audio nahrávky soudkyně, jako důkazu v řízení o vyloučení soudkyně z důvodu její podjatosti v probíhajícím trestním řízení, která byla získána nelegálním způsobem. Zvukový záznam byl pořízen tajně při neveřejné poradě soudního senátu, jemuž soudkyně předsedala, a vyvolal vlnu pozdvižení nejen odborné, ale i laické veřejnosti, neboť se soudkyně vyjadřovala značně vulgárně směrem k advokátům, účastníků řízení a pochvalovala si stav justice za minulého režimu.
Zcela nepřípustné vyjadřování soudkyně zachycené nahrávkou, kdy sprosté nadávky jako „kráva“ a „blb“ nebyly ojedinělé, nepředstavovalo přímý komentář k projednávané věci. Přesto byl jednou z dehonestovaných osob i obhájce stěžovatele, který se v projednávané záležitosti podjatosti soudkyně dovolával. Způsob jakým se soudkyně vyjadřovala a signál, který tím veřejnosti dala, tak přiměl Ústavní soud k učinění závěru, že by obecné soudy měly všeobecně pečlivě zvažovat, jestli je použití takového důkazu důležitější než ochrana nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí. Ústavní soud stížnosti vyhověl a připustil tajně pořízenou nahrávku jako důkaz s tím, že jeho provedení nesmí s přihlédnutím ke všem okolnostem překračovat nepřijatelnou míru zásahu do základního práva na ochranu soukromí.
Lze uzavřít, že jednání, kterého se soudkyně dopustila, je neetické a pošlapává úctu veřejnosti k soudům a soudcům a důvěru v českou justici jako takovou. Předmětný nález je však zcela zásadní také z toho důvodu, že vytvořil další z řady výjimek, kdy lze neoprávněně získaný důkazní prostředek použít v soudním řízení. Otevřel tak prostor do budoucna, kdy připuštění obdobných důkazů bude možné, pokud práva, která budou jejich provedením ochráněna, převyšují zájem nad ochranou práv jiných osob.
