Nesprávné uvedení daně za jiné zdaňovací období

Verze pro tisk

Přestože §104 zákona č. 235/2004 o dani z přidané hodnoty je poměrně jednoznačný a je v zákoně již dlouho, přístup správců daně v jeho aplikaci byl rozdílný. Sjednocenému postupu by mohl tak napomoci KOOV uzavřený v květnu tohoto roku.

V květnu 2018 byl uzavřen koordinační výbor 521/02.05.18, který se zabýval aplikací ustanovení §104 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“) a sjednocení výkladu, na které případy se toto ustanovení vztahuje. Příspěvek přináší všechny přípustné varianty aplikovatelné dle jednotlivých odstavců §104 ZDPH.  

Ustanovení §104 odst. 1 ZDPH dopadá na situace, kdy uvedením daně v nesprávném zdaňovacím období nedochází ke krácení daně. Daň je tedy zaplacena buď dříve nebo oznámení skutečností má nulový dopad na finální daňovou povinnost. Správce daně daň ani úrok z prodlení dodatečně nevyměřuje a není nutné podávat dodatečné daňové přiznání.

V souladu se závěry KOOV lze vztáhnout pod výčet §104 odst. 1 ZDPH, pokud dojde k uplatnění plnění v dřívějším nebo pozdějším zdaňovacím období, níže uvedené situace:

  1. Uskutečněná osvobozená plnění s nárokem na odpočet
      1. dodání zboží do jiného členského státu dle § 64 ZDPH;
      2. vývoz dle § 66 ZDPH;
      3. poskytnutí služby do třetí země dle § 67 ZDPH;
      4. osvobození ve zvláštních případech dle § 68 ZDPH;
      5. přeprava a služby přímo vázané na dovoz a vývoz zboží dle § 69;
      6. přeprava osob dle § 70 ZDPH.
  1. Uskutečněná osvobozená plnění bez nároku na odpočet (viz § 51 ZDPH).
  1. Přijatá zdanitelná plnění v režimu přenesení daňové povinnosti s plným nárokem na odpočet daně, popřípadě s kráceným nárokem na odpočet daně, pokud vypořádací koeficient za kalendářní rok, v němž mohl být nárok na odpočet uplatněn nejdříve, je roven nebo vyšší než 95 %, a kdy daň na výstupu i na vstupu je deklarována současně:
      1. pořízení zboží z jiného členského státu;
      2. pořízení zboží kupujícím formou třístranného obchodu;
      3. přijetí služby z jiného členského státu/ze třetí země;
      4. dovoz zboží;
      5. přijaté tuzemské plnění v režimu přenesení daňové povinnosti.

Ve všech výše uvedených situacích by měla být ze strany správce daně plně respektována aplikace ustanovení §104 odst. 1 tj.

  • Správce daně daň dodatečně nevyměří;
  • Správce daně nebude požadovat vykázání těchto transakcí prostřednictvím dodatečného daňového přiznání za zdaňovací období, v němž vznikla povinnost přiznat daň;
  • Správce daně neuplatní úrok z prodlení dle daňového řádu.