Nový občanský zákoník přinesl několik výrazných změn, přičemž jednou z těchto oblastí je i otázka jednostranného započtení. Občanský zákoník stanovuje, že k započtení nejsou způsobilé pohledávky nejisté nebo neurčité. Samotná důvodová zpráva však nepodávala vysvětlení, které pohledávky je nutno považovat za nejisté nebo neurčité.
Částečné objasnění přinesl Nejvyšší soud v jednom ze svých nedávných rozhodnutí, kdy se zabýval právě otázkou účinnosti započtení a vznesení této námitky v rámci soudního řízení. V daném případě se musely soudy právě zabývat kritérii určitosti a jistoty pohledávky jako podmínku jejich započitatelnosti.
Nejvyšší soud dovodil, že zákaz jednostranného započtení nejisté a neurčité pohledávky je spatřován zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Lze-li očekávat, že by námitka započtení s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nezpůsobilost pohledávky k jednostrannému započtení pro nejistotu a neurčitost.
Za nejistou a neurčitou nelze povětšinou označit pohledávku uplatněnou k započtení, pokud pochybnosti o její existenci vyvolává spornost právní kvalifikace, ne však problematičnost zjišťování skutkových předpokladů jejího vzniku. Jinými slovy – lze-li pochybovat, zda se jedná o pohledávku podle smlouvy nebo z bezdůvodného obohacení (pokud by smlouva byla neplatná) – neznamená to, že pohledávku nelze využít k započtení. Dále, pokud započítávaná pohledávka vyvstává ze stejného právního vztahu jako pohledávka uplatněná žalobou, pak pravděpodobně započtení možné bude.
Lze tak uzavřít, že aby pohledávka splňovala kritérium jistoty a určitosti, musí se jednat o takovou pohledávku, která nezakládá skutkové pochybnosti ohledně jejího vzniku (bez ohledu na její právní kvalifikaci). Zároveň se formuluje jakási „domněnka“ kompenzability (započitatelnosti) v případě pohledávek, které vyplývají ze stejného právního vztahu.
Uvedená kritéria se samozřejmě vztahují na jednostranné započtení, tj. situace, kdy subjekt sám započítává svoji pohledávku vůči pohledávce dlužníka (např. typicky započtení v rámci faktury na základě rozhodnutí dodavatele), nikoliv na započtení formou dohody, kdy se obě strany na tomto započtení dohodnou. V takovém případě si smluvní strany mohou výslovně sjednat i započtení pohledávek, které jsou nejisté nebo neurčité.
