Evropský soudní dvůr (SDEU) se bude zabývat otázkou, nakolik je při prověřování trestné činnosti přípustné, aby orgány činné v trestním řízení mohly získávat informace z komunikačních platforem, tyto informace pak dále shromažďovat a využívat.
Případ se k SDEU dostal na základě předběžné otázky položené zemským soudem v Berlíně. Ten se totiž nyní zabývá trestním řízením, u kterého vyšetřovací orgány při odhalování trestné činnosti využívaly informace získané ze šifrovacího komunikačního softwaru Encrochat. Ten je hojně využíván v rámci organizované kriminality a je díky propracovanému šifrování obecně považován za velice bezpečný, proto pachatelé trestné činnosti postupují při zasílání zpráv prakticky bez jakéhokoliv ostychu nebo obavy z odhalení jejich konverzace. Encrochat má jen v Německu přes 4.000 uživatelů, po celém světě ho pak využívá cca 60.000 uživatelů.
Zemský soud v Berlíně prvotně v dané věci rozhodl, že předmětné sledování komunikace z platformy Encrochat představovalo neoprávněný zásah do ústavně chráněného práva na ochranu telekomunikačního tajemství a tzv. základního práva informačních technologií. Odvolací soud rozhodnutí berlínského soudu zrušil a Spolkový soudní dvůr následně odvolací rozhodnutí potvrdil, když judikoval, že orgány činné v trestním řízení mohou získávat údaje tímto způsobem a následně je využívat, pokud jde o objasňování závažné trestné činnosti.
Berlínský zemský soud se však se závěrem Spolkového soudního dvora neztotožnil a věc předložil SDEU jako předběžnou otázku. Klíčové v dané věci je posouzení, zda německé vyšetřovací orgány při získávání údajů ze softwaru Encrochat porušily právo EU a jak případné porušení práva ovlivňuje použitelnost získaných informací v trestním řízení.
Právním základem pro předložení případu SDEKU k řízení o předběžné otázce je výklad směrnice o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech.[1] Evropský vyšetřovací příkaz slouží pro získávání údajů z jiných evropských zemí. Jeho vydání je přiměřené pouze tehdy, pokud existuje podezření založené na konkrétních skutečnostech, že se každá osoba, která je příkazem dotčena, podílela na závažné trestné činnosti. V předmětné věci týkající se Encrochatu tomu tak dle berlínského soudu nebylo, zatímco Spolkový soudní dvůr uzavřel, že pro získávání údajů z komunikace postačuje toliko „blíže neurčené podezření“.
SDEU v minulosti opakovaně judikoval, že ani boj proti závažné trestné činnosti nemůže obecně ospravedlnit uchovávání osobních údajů. Rozhodnutí SDEU tedy bude mít značný význam, neboť jím bude postaveno najisto, zda např. pachatel, proti kterému bylo zahájeno trestní řízení na základě informací získaných ve fázi prověřování skrze sledování komunikačních platforem, bude potrestán za prokazatelně spáchaný trestný čin, pokud bude důkaz získaný ve fázi prověřování shledán jako nezákonný. Rozhodnutím SDEU by měla být rovněž vyřešena otázka, jak mohou být získané údaje předávány v rámci přeshraničního vyšetřování v rámci EU.
[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 03.04.2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech, ve znění Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/228 ze dne 16.02.2022, kterou se mění směrnice 2014/41/EU, pokud jde o její uvedení do souladu s pravidly Unie o ochraně osobních údajů.
