V důsledku ozbrojeného konfliktu na Ukrajině a zvyšování cen energetických komodit je nejenom v České republice, ale i v ostatních zemích EU, postupně zaváděna Windfall Tax – daň z neočekávaných zisků, jejímž cílem je stabilizace veřejných rozpočtů i samotné inflace. Hlavním účelem této daně je zdanit vysoký zisk obchodních společností specializující se na výrobu a obchod s elektřinou, plynem a jinými pohonnými hmotami, jejichž ceny v posledním roce raketově vzrostly a přinést tak peníze do veřejných rozpočtů a potřebným. Daň z neočekávaných zisků se mimo jiné vztahuje i na banky. Není tedy překvapením, že se jednotlivé subjekty této daně snaží v co největší míře minimalizovat její dopady.
Existuje několik způsobů, kterými se subjekty daně snaží eliminovat dopady výše uvedené daně. Jedná se buď o snižování základu daně případnými náklady na rekultivaci těžby a snížení negativních vlivů při těžbě, investováním či jinými dalšími náklady, které základ daně mohou snížit. V důsledku takového to snížení základu daně se daň z neočekávaných zisků může razantně snížit. Další možností, jak snížit dopad daně z neočekávaných zisků, je i přemístěním sídla obchodní společnosti do jiného státu. Evropské nařízení o dani z mimořádných příjmů obecně počítá s daní z mimořádných zisků s 33% sazbou, oproti tomu v České republice činí sazba 60 procent. Přemístění sídla společnosti z ČR do jiného členského státu EU představuje tedy nikoliv eliminaci ale pouhé zmírnění dopadu daně z mimořádných příjmů.
Samotná výše sazby daně z neočekávaných zisků tedy nepřímo její subjekty vybízí k tomu, aby hledali co nejlepší optimalizaci svých daňových základů a tím se placení daně z neočekávaných zisků co nejvíce vyhnuly. Na místě je mimo jiné zmínit i „problematické“ vymezení neočekávaných či mimořádných zisků. Banky jsou toho názoru, že jejich zisk jako mimořádný označit nelze. Banky dále poukazují na nesprávné vymezení mimořádného zisku, pakliže jej zákonodárce vymezuje jako „vše, co přesahuje zisk z minulého roku“, přičemž odhady zisku ze samotného zdanění bankovního sektoru jsou nerealistické a vycházejí z přehnaných očekávání výdělku bank.
Windfall Tax je tedy názorným příkladem toho, jak může být vůle zákonodárce obcházena, když byla od počátku opomenuta možnost spolupráce a dohody mezi zákonodárcem a zdaněnými subjekty.
